FC BARCELONA

RCD ESPANYOL BARCELONA

založeno:

29.11.1899

28.10.1900

stadion:

Camp Nou

Estadi Cornellà-El Prat

kapacita:

99 354

40 500

mistr:

24x

-

pohár:

28x

4x

superpohár

11x

-

UEFA

  

  

  

  

  

5x LM

4x PVP

3x UEFA

5x Superpohár

2x Interkontinentální pohár

2x MS klubů

-

  

  

  

  

  

  

El derbi Barceloní. Ve spojitosti s fotbalem v Barceloně se každému vybaví slavné El Clásico. Během stoleté historie španělské kopané však nebývaly zápasy s Realem zdaleka těmi největšími. V dobách, kdy původní stadion Barcelony Les Corts míval dvacetitisícovou kapacitu, což na Real bohatě stačilo, se hrávalo městské derby s Espanyolem na Estadi Olimpic de Montjuic, kam se vměstnalo 70 000 diváků.

Rivalita mezi oběma barcelonskými kluby byla patrná již při jejich vzniku. FC Barcelona byla založena na konci 19.století švýcarským podnikatelem Hansem Gamperem. Je tedy logické, že převážnou část týmu včetně vedení tvořili cizinci. Tato skutečnost se nelíbila studentům barcelonské univerzity včele s Ángelem Rodríguezem, kteří založili ryze španělský klub Sociedad Española de Football. Jak to tak bývá, název se během uplynulých sta let několikrát měnil. Zásadní úprava nastala v roce 1912, kdy král Alfonso XIII. udělil klubu právo používat označení Real ("královský"). Od tohoto data nesl Español název Real Club Deportivo. No a právě adjektivum "královský" je pro hrdé Katalánce z konkurenční Barçy neskousnutelný problém. Drobná, ale pro Katalánce důležitá úprava se udála relativně nedávno. V roce 1995 bylo kastilské Deportivo ("sportovní") pozměněno na poněkud více katalánské Deportiu. Správně by mělo být Esportiu, ale klub chtěl zachovat tradiční zkratku RCD. "Culés", jak se od nepaměti příznivcům slavné FC Barcelony říká, vyčítají městským rivalům i jejich prošpanělský postoj, což je v přímém kontrastu s nacionálním cítěním většiny Katalánců. V minulosti byl Espanyol označován za armádní klub a dokonce za fašisty a stoupence Franca.

První vzájemné duely se datují do sezóny 1908/09, kdy oba soupeři sehráli několik přátelských utkání. Nevraživost mezi barcelonskými kluby však vypukla o tři roky později. Dva pohárové zápasy, mimochodem oba vyhrál Espanyol, se zapsaly do historie nebývalou agresivitou a urážlivým chováním většiny aktérů. Na příliš tvrdou hru doplatil těžkým zraněním gólman Barçy Lluís Renyé. V podobném duchu se hrála i většina následujících utkání. Například v listopadu 1924 se musel zápas Katalánského mistrovství v poločase přerušit a dohrát v lednu následujícího roku bez přítomnosti diváků. V tomto duelu došlo k několika zákeřným faulům, které vygradovaly zlomenou čelistí barcelonského Alcantary (357 gólů za FCB). Svým dílem k přerušení přispěli i fanoušci, kteří zaházeli rozhodčího mincemi a kamením. Asi nejtragičtější duel se odehrál 14.prosince 1952, kdy byl v hledišti ušlapán jeden z diváků. Všemu předcházel gól do sítě FCB, načež rozlícení fans provalili zábrany a vběhli na trávník. Právě při tomto ataku došlo k desítkám zranění a k výše zmiňovanému úmrtí. V porovnání s tímto neštěstím se naschvály přichystané činovníky FC jeví jako úsměvné. Zapálená skříňka s ručníky, šatna plná nedýchatelného kouře či vypnutý přívod vody. To vše provázelo barcelonská derby. Další incident z roku 1962 měl na svědomí legendární László Kubala. Během utkání espaňolský obránce tak dlouho okopával jeho spoluhráče Czibora, až došla Kubalovi trpělivost a srazil Aguirra pěstí k zemi. V 70.letech žila Barcelona souboji mezi famózním Johanem Cruyffem a obráncem Espanyolu Fernandem Molinosem. Řízný bek znepříjemňoval Holanďanovi život takovým způsobem, že při jednom zápase doběla rozpálený Cruyff přestal hrát a začal zesměšňovat soupeře máváním rukou předvádějíc andulku (přezdívka Espanyolu). Averze došla tak daleko, že si spoluhráči v kabině dělali z Cruyffa legraci "Pozor! Molinos jde." To jiný obránce Rafael Marañón hrál tak tvrdě, až si barcelonský Juan Carlos Heredia o přestávce obvázal zápěstí a do obvazu schoval hřebík! V průběhu druhé půle vytáhl hřebík a vyjevenému soupeři naznačil: "Pokud nepřestaneš, bodnu tě do krku." Marañón vše oznámil sudímu, který přikázal Herediovi zahodit hřebík a hrálo se dál :-) Tvrdost a přehnané emoce se přenesly i do nového milénia. Důkazem je derby z roku 2003, ve kterém vidělo 6!!! hráčů červenou kartu. V dresu domácího Espanyolu zápas nedohráli de la Peňa, Soldevilla a Lopo. Na straně FCB se červenali Marquez, Quaresma a Cocu.

Tvrdost, někdy až brutalita, na trávníku se samozřejmě promítá do dění na tribunách a v ulicích města. Přičteme-li k tomu odvěkou sportovní rivalitu a ve Španělsku všudypřítomnou politiku nemůže z toho vyjít nic jiného než násilí. Pouliční "válka" mezi tvrdým jádrem RCD a FCB začala v roce 1986, kdy fans Espanyolu pobodali jednoho příznivce Barcelony. Od té doby s nějakým tím "škrábancem" od nože skončilo mnoho ultras na obou stranách barikády. Bylo jen otázkou času, kdy to dopadne opravdu zle. Tento okamžik nastal v 91´, kdy barcelonští Boixos Nois zabili jednoho espaňolistu jako odvetu za pobodání jejích člena.

Na obrovskou rivalitu mezi barcelonskými poukazuje i jedno španělské fotbalové klišé: "Real Madrid má na začátku ligy 6 bodů náskok na Barçu. Neboť ta ztratí tři body s Espanyolem a ty zbývající tři daruje Realu Atletico." I z toho vyplývá, jak jsou modrobílí vnímáni. Jako pomocníci Madridu. Suché statistiky tuto smělou hypotézu jen podporují. Atletico počínaje novým miléniem nedokázalo porazit Bilý balet dlouhých jedenáct let. Na domácím stadionu dokonce patnáct! V tomto období Real 19x zvítězil a 5x se hrálo nerozhodně. Oproti tomu Espanyol bodoval v první dekádě hned v deseti utkáních a v letech 2006 až 2009 měl s Barçou dokonce lepší vzájemnou bilanci!

Celkově však Barcelona vzájemným duelům jasně dominuje a co se týče počtu trofejí, tak to si Barça jede vlastní soutěž. Přestože Espanyol jako zakládající člen Španělské ligy jen 4x sestoupil a v počtu odehraných ročníků je na čtvrtém místě, tak se mu La Ligu vyhrát nikdy nepodařilo. Stejně marná je i snaha získat nějaký ten vavřín v pohárové Evropě. Nejblíže vítězství byl v roce 1988, kdy ve finále Poháru UEFA v domácím prostředí porazil Bayer Leverkusen 3:0. Finále se však hrálo na dva zápasy a v odvetě stejným poměrem zvítězili Němci, kteří dokonalý obrat potvrdili v penaltovém rozstřelu. Podobný "úspěch" zopakoval RCD i v sezoně 2006/07, kdy opět vyhořel v penaltové loterii. Tentokráte se španělským klubem FC Sevilla. Tímto se Espanyol zapsal do dějin jako jediný klub, který během sezony nepoznal hořkost porážky a přesto trofej nezískal!!

Po sportovní stránce je tím nejpamátnějším (pro fans Barçy určitě tím nejčernějším) zápas ze sezony 2006/07. Jednalo se o předposlední ligové kolo a karty v boji o titul byly rozdány následovně. 1) Real 73b, 2) Barcelona 73b, 3) Sevilla 70b. Barcelona hostila v derby Espanyol a jelikož měla horší vzájemné zápasy s Realem potřebovala zvítězit a doufat v zaváhání Madridu. Ještě minutu před koncem vedla Barça 2:1 a Real prohrával stejným poměrem v Zaragoze. Po uplynutí řádné hrací doby však dvakrát zahřmělo! Nejprve dotlačil van Nistelrooy míč za brankovou čáru a svým druhým gólem v utkání vydřel pro Real nesmírně důležitý bod za remizu 2:2. Téměř ve stejném okamžiku zmrazil celý Camp Nou svou druhou brankou espaňolský útočník Raúl Tamudo a bylo po nadějích. Jelikož ani Sevilla nedokázala zvítězit, tak se z titulu v následujícím kole radoval Real Madrid. Celé drama je krásně shrnuto v tomto videu. Za zmínku jistě stojí i gól na 1:1 (čas 1:56), který po "maradonovsku" vsítil tehdy devatenáctiletý Lionel Messi hrající ještě s číslem 19.

Pikantní z pohledu derby byl letošní leden, kdy se oba týmy střetly během dvanácti dnů hned třikrát. Je tedy logické, že o peprné okamžiky nebyla nouze. V úvodním osmifinále Copa del Rey obdrželi hráči Espanyolu 4 góly, 8 žlutých a 2 červené karty. S flastrem (2 zápasy stop) odešel i barcelonský Luis Suárez, který cestou do šaten provokoval soupeře slovy: "Zabíráte tady jenom místo". Rvačce mezi hráči zabránila až ochranka. To prostořeký Gerard Pique se pro změnu pustil do příznivců Espanyolu. Prostřednictvím twitteru se jim vysmíval, že nedokáží vyprodat domácí stadion. Prozíravý Luis Enrique správně odtušil, že je zle a do odvety Piqueho raději nepostavil. Udělal dobře. Espaňolisté propašovali na stadion prasečí hlavu a chystali se ji po Piquém hodit. Takhle to schytal pouze verbálně a prostřednictvím transparentů. První byl adresován předchozímu partnerovi známé zpěvačky Shakiry, která je v současné době manželkou Gerarda Piqueho: "Antonio de la Rúa, ty si to všechno začal." Načež následoval druhý "Shakira je každého z nás". Další transparent byl věnován Suárezovi, který se mohl dočíst, že je "Kousavý pes." Ušetřen nezůstal ani Lionel Messi. Nejprve se mu na hřišti vysmál stoper Álvaro González: "Jsi opravdu hodně malej." a vše doplnil gestem ruky. Poté ultras Espanyolu posvětili brutální zákrok brankáři Pau Lópezovi, který v prvém zápase úmyslně dupnul hvězdnému Argentinci na nohu. "Pau tvoje noha nám ukazuje cestu".

To, že musí hráči soupeře snést nadávky toho nejhrubšího zrna, to patří k místnímu folklóru. O svém by mohl vyprávět kapitán a se 129 góly nejlepší střelec v historii Espanyolu Raúl Tamudo. Tomu nemohou culés zapomenout, že je v roce 2007 dvěma góly připravil o jistý titul. Kdykoliv přijel na Camp Nou (třebas i v jiném dresu), byl při každém dotyku s míčem nemilosrdně vypískán. Jediné výjimky se dostalo Andrési Iniestovi po návratu z MS 2010. Toho jinak nemilosrdné publikum na stadionu El Prat přivítalo ve stoje potleskem. Ocenili tak gesto z finále MS. Iniesta po vstřelení vítězného gólu sundal národní dres pod nimž měl triko s nápisem "Dani Jarque je stále s námi." Což byl vzkaz pro jeho spoluhráče a kamaráda z juniorských reprezentací a oporu Espanyolu Jarqueho (vítěz ME do 19 let), který před šampionátem ve svých 26 letech zemřel na selhání srdce.

 

Vzájemná bilance v dosavadních 199 derby zápasech vyznívá drtivě ve prospěch FC Barcelona: 115 vítězství, 43 proher a 41 remíz.

  

Vzdálenost: Liberec - Berlín - Barcelona   -   2200km

Dopravní prostředek: auto (320km), letadlo (1880km)

Vstupenka: 69€ + 2,5€ (1932Kč) v rohu těsně pod mraky

Index pana Načeradce: (klobása + půllitr piva) 4€ + 3,5€/0,3l (266Kč)

     

FC BARCELONA : RCD ESPANYOL 5:0 (1:0)

Camp Nou 8.5.2016 - La Liga

Ve světě fotbalu je několik ikonických klubů a FC Barcelona rozhodně patří mezi ty vyvolené. Slavné El Clasico mezi Realem a Barçou jsem navštívil již v roce 2008 a vzpomínky na Santiago Bernabéu patří mezi ty vůbec nejsilnější. Tentokráte je na řadě stotisícový obr Camp Nou. Aby měl zápas ty správné grády vybírám duel s městským rivalem RCD Espanyol.

Letenky Berlín - Barcelona - Berlín kupujeme u nízkonákladovek Ryanair za necelé tři tisíce korun. Ubytování máme zadarmíko u kámoše z háku. A tak zbývá maličkost, sehnat pětici lístků na slavný Camp Nou. Španěláci z naší mateřské firmy tvrdí, že to nebude problém. Problémem je však cena, za kterou jsou lupeny k mání. 150€ odrazuje všechny účastníky zájezdu a dlouho to vypadá, že pojedeme pouze na výlet. S klukama tak nějak souhlasím, ale vím, že na zápas půjdu v každém případě. Musíme však nákupku stlačit pod 100€. To je limita, kterou jsem si před dvěma lety stanovil jako akceptovatelné maximum čím dál předraženějšího "lidového" sportu. Na netu jsem nastudoval systém prodeje lístků a hlavně barcelonské specifikum v podobě vracení permanentních vstupenek na jednotlivá utkání. Prostě a jednoduše: týpek co vlastní permici a ví, že na zápas nedorazí, tak ji nabídne k odprodeji a klub mu cenu lístku odečte z ceny permanentky. Zapomeňte na klasické portály přeprodávající fotbalové vstupenky. Jediný, který umí sehnat lupen za rozumnou cenu je ticketmaster.es. Pozor! Na jednu platební kartu lze koupit jen jeden lupen a ne všechny platební karty jsou akceptovány :-( V den odletu se nám z Čech podařilo zajistit pouze jediný lístek v ceně 69€. Naštěstí zbývající vstupenky zařídil stejným způsobem Michal přímo ze Španělska.

Den prvý: Přestože nám letadlo letělo až v devět večer, vyrážíme z LB již dopoledne. Na letišti Schönefeld jsme za tři hodiny, ale nezastavujeme. Pokračujeme dál na Berlín za místními pamětihodnostmi. Auťák parkujeme kousek od Mercedes arény přímo pod zbytky berlínské zdi. Počasí je naprosto ideální a tak se podél Sprévy vydáváme do centra. Naše kroky míří k televizní věži a na náměstí Alexanderplatz. Poté se po ulici Unter den Linden přesouváme k Braniborské bráně. Panoramata Berlína si vychutnáme z padesátimetrové vyhlídky na vrcholu Vítězného sloupu a turistický okruh zakončujeme u Bundestagu. Zde nasedáme do taxíku a vracíme se zpět k autu. Na aeroportu stihneme sotva dva kousky a už sedíme v letadle mířícím do Barcelony. Kolem půlnoci přistáváme na letiště El Prat, kde na nás čeká kámoš, u kterého budeme po tři noci bydlet. Přesun do 50km vzdáleného přímořského letoviska Calafell, našeho dočasného bydliště, zvládáme ještě v noci.

Druhý den ráno vyrážíme na výlet do Tarragony, starověkého centra římské provincie Hispania Tarraconensis. Při prohlídce města a jeho památek se proplétáme i řadou tržišť, kde místní prodejci útočí na naše chuťové buňky lahůdkami všeho druhu. Obtěžkáni taškami regionálních pochoutek a několika lahvemi červeného vína míříme zpět do Calafell. Na zpáteční cestě odbočujeme do jedné malé vesnice, kde se mají konat slavnosti piva spojené s vepřovými hody. Bohužel je již po akci, ale i tak se nevzdáváme a usedáme do místní hospůdky na pozdní oběd. Za 15€ nám seňor García servíruje tříchodové menu s lahví vína, dezertem a kávičkou. Po příjezdu do Calafell degustační maratón pokračuje do pozdních nočních hodin.

Třetí den naší španělské mise se konečně vydáváme do Barcelony. Auto tentokráte necháváme „doma“ a jedeme podél pobřeží vlakem. Barcelona nás vítá zamračeným počasím. Občasný déšť kazí jinak skvostný výhled na město z parku Güell. Ze svahu hory Turó del Carmel, na které se park nalézá, postupně scházíme do města, kde nás čekají další Gaudího pecky. Chrám Svaté rodiny (Sagrada Familia) a obytné domy Casa Milà a Casa Batlló. Na prohlídku Gotické čtvrti nám již nezbývá čas a tak do ní jen letmo nakoukneme. Poté sfáráme do metra a hurá na fotbal!

Slavný Camp Nou je zvenčí obyčejná, nepříliš pohledná stavba. Ani v nejmenším nepřipomínající legendu legend. Ten pravý fotbalový eden je skryt za obvodovými zdmi. Při vstupu do hlediště a při pohledu na monumentálnost zdejších tribun to člověku teprve dojde. 99 354!!! Mé místo je naproti hlavní tribuně, v oblouku, v předposlední řadě. Pro sledování fotbalu naprosto šílený flek. 48m vysoko a 100m daleko. Z té výšky nemám absolutně šanci rozpoznat jednotlivé hráče. Co je však naprosto úžasné je pohled na stadion a na zaplněné tribuny. Atmosféra stotisícového davu je nepopsatelná. Nic na tom nemění fakt, že kolem slyším ruštinu, polštinu, čínštinu, japonštinu a další změť jazyků fotbaluchtivých turistů jako jsme my. Přestože celý zápas jemně poprchává, nikdo neotvírá deštníky a ani se neběží nikam schovat. To, že Camp Nou nemá střechu dodává atmosféře na jedinečnosti. Ze všeho nejvíc mně stadion připomíná obrovský antický amfiteátr. Tomu odpovídal i způsob fandění oscilující mezi divadlem a obří televizní show. Rozhodně nečekejte fanatický support balkánském stylu ani britský způsob pění chorálů. Tady je to o něčem jiném!

Co se týče hry kopané, tak to byla kočka - myš. Barça nedala městskému rivalovi čuchnout a v suchém triku nasázela Espanyolu pověstného bůra. Brankostroj rozjel již v 8.minutě Lionel Messi, který zakroutil trestňák zpoza šestnáctky přímo do šibenice. Gólově se prosadili i jeho parťáci z útoku snů Súarez s Neymarem. Zejména uruguayský snajpr zažívá povedený ročník. Vždyť v tomto utkání zaznamenal svou 36. a 37. branku sezony. Na 4:0 zvyšoval Rafinha a debakl pečetil již zmiňovaný Neymar.

Den čtvrtý byl ve znamení brzkého vstávání a přesunu na letiště. Klasický španělský naturel způsobil, že náš let byl o hodinu zpožděn. Prostě "maňana". Kolem jedné odpoledne přeci jen dosedáme na Schönefeld a pak to valíme přímou lajnou na Reichenberg. Po čtyřech dnech nevšedních zážitků jsme konečně v LB, ale již nyní spřádáme plány na španělské repete.

Den 1: Berlín

Den 2: Tarragona

Den 3: Barcelona