GNK DINAMO ZAGREB HNK HAJDUK SPLIT

založeno:

9.6.1945   (26.4.1911)

13.2.1911

stadion:

Maksimir

Poljud

kapacita:

38 923

35 000

mistr:

21x (4x Jugosl.)

15x (9x Jugosl.)

pohár:

20x (7x Jugosl.)

15x (9x Jugosl.)

superpohár

4x

1x

UEFA

1x UEFA

-

  

Souboje Dinama Zagreb a Hajduku Split to jsou v první řadě souboje mezi Bad Blue Boys (Dinamo) a Torcidou (Split). Tedy mezi dvěma top tábory na poli evropských ultras.

Torcida byla založena 28.října 1950 a je tak nejstarší fanouškovskou skupinou v Evropě. Ke vzniku tohoto uskupení výraznou měrou přispělo MS 1950 v Brazílii, kde se krom skvělého výkonu domácích reprezentantů, fascinujícím způsobem předvedli i brazilští příznivci zvaní Torcidas. Tato skvělá atmosféra na stadionu Maracaná inspirovala dalmatské studenty studující v Zagrebu k založení organizace podporující Hajduk. Jádro tvořila asi stovka mladíků ze Splitu a jeho okolí, kteří zorganizovali výjezd pro několik tisícovek příznivců na rozhodující zápas mezi Hajdukem a Crvenou Zvezdou Bělehrad. Příjezd takového množství fans způsobil ve Splitu hotové pozdvižení a i díky jejich podpoře zvítězil Hajduk 2:1. Následně vyšlo v bělehradských novinách několik článků kritizujících hlasité, vulgární až nenávistné chování fanoušků Hajduku. Toho okamžitě využili představitelé komunistické moci a začalo se vyšetřovat. Několik členů Torcidy se ocitlo před soudem a padaly nepodmíněné tresty. V následujících letech byla organizovaná aktivita poněkud utlumena, nikoliv však samotná podpora Hajduku. I nadále se na stadionu zpívalo, vznikaly nové chorály a začaly být k vidění i první transparenty, vlajky, signální rakety a světlice. Koncem šedesátých a v průběhu sedmdesátých let se objevují první incidenty a rvačky. Ten úplně první incident se odehrál již v roce 1961, kdy frustrovaní fans lynčovali po prohraném zápase rozhodčího, který neuznal Hajduku gól. V roce 1974 se do potyčky s příznivci Hajduku dostalo několik set vojáků-fanoušků Crvené Zvezdy (Červená Hvězda byla tehdy armádním klubem). Bitka skončila velkým počtem zraněných a evakuací vojáků ze stadionu. Boje musel ukončit až jejich velitel za použití služební zbraně. O nic lépe se nevedlo ani příznivcům ostatních klubů z Bělehradu či Sarajeva. Mnohdy končila auta s bělehradskou espézetkou v moři a tak není divu, že se hostujícím fans do Splitu moc nechtělo a jejich počty neustále klesaly. To však nebyl případ příznivců Hajduku, kteří jezdili podporovat svůj klub po celé Jugoslávii. Později v evropských pohárech i po celém kontinentu. První mezinárodní incident se odehrál v 84´, kdy před zápasem s Tottenhamem jeden z domácích diváků podřízl ve středovém kruhu kohouta, symbol londýnského klubu. Reakce UEFA se dala čekat ...uzavření hřiště pro následující utkání. O pár sezon později přišel ještě tvrdší trest a to vyloučení z evropských pohárů na tři roky. Důvod? Chování chorvatských fans v Marseille v roce 1987. Ten největší konflikt a to válečný vypukl v roce 1991. Stovky členů Torcidy se připojily k obraně vlasti a byly v první linii na bitevním poli. Boje o Chorvatskou nezávislost trvaly až do roku 1995 a padlo při nich mnoho aktivních členů z Torcidy, z BBB i z dalších chorvatských a samozřejmě i srbských fotbalových klubů. Již v průběhu válečného konfliktu se chorvatský fotbal osamostatnil a od té doby není na domácí scéně většího nepřítele než Dinamo Zagreb. Vlastně ano. Je jim nejvlivnější osoba chorvatského fotbalu, předseda Dinama Zagreb a zároveň svazový místopředseda Zdravko Mamič. To, že v repre nedostávají hráči Hajduku žádnou šanci, že se nesmějí hrát mezinárodní zápasy na Poljudu, na to si ve Splitu zvykli. Když však Mamič po několikáté odmítl vpustit Torcidu na Maximir, tak pověstný kalich trpělivosti přetekl. Funkcionáři a hráči Hajduku bez svých fanoušků v hledišti odmítli nastoupit. Zápas byl později kontumován, ale noční Split zažil karneval radosti. Autobus s hráči vítalo ve městě několik tisícovek příznivců. O týden později pak Torcida zorganizovala dosud největší protest proti Mamićovi, kdy se na splitské Rivě sešlo kolem třiceti tisíc fanoušků. (Zde je reakce Mamiče při živém sledování manifestace).

Členství v Torcidě je v Dalmácii považováno za jakýsi společenský status. Pro "fankluby" neexistuje žádné jiné pojmenování než Torcida + místní název. Proto fungují jen fankluby typu Torcida Omiš, Torcida Dubrovník, Torcida Trogir, Torcida Zadar, Torcida Brač aj. Torcida je profesionálně fungující organizace: odvádí daně, má svého tiskového mluvčího, sekretáře, redaktora, své právníky. Několik desítek fanoušků Hajduku se na plný úvazek věnuje zaměstnání v Torcidě a jsou za to samozřejmě placeni. Někteří jsou dokonce i v samotném vedení klubu. Na takové úrovni nefunguje ve světě fotbalových fans žádná jiná skupina.

Bad Blue Boys vznikli 17.března 1986 sloučením několika skupin aktivních fanoušků podporujících záhřebský klub. Přezdívka je odvozena od modré barvy Dinama a názvu filmu Bad Boys se Seanem Pennem v hlavní roli. Pěl let od založení BBB propuká v Jugoslávii občanská válka. Pro mnoho jejich členů však začala o několik měsíců dříve. Přesně 13.května 1990, kdy přijela do Zagrebu Crvena Zvezda. Bělehradští fans (Delije) v průběhu zápasu prolomili plot a začali napadat obyčejné fanoušky domácích. Jakmile to BBB uviděli, ihned přispěchali na pomoc. Narazili však na odpor jugoslávské policie a začala bitva, do které se zapojilo i několik hráčů Dinama. Legendou se pro domácí stal Zvonimir Boban (předchozí video čas 1:03), který se rozhodl bránit fanoušky svého klubu v souboji s policií. V průběhu válečného konfliktu liga "normálně" pokračovala a ti fans co nebojovali na frontě, chodili v hojné míře podporovat svůj klub. Šok pro ně přišel v roce 1992 a to z velmi nečekaného zdroje. Od chorvatského prezidenta Franjo Tuđmana, který nechal přejmenovat klub na HAŠK Građansky a o rok později na NK Croatia. S tím se příznivci Dinama nemohli srovnat a při každé návštěvě Tuđmana na stadionu to dávali hlasitě najevo. A to tak intenzivně, že v televizním přenosu musel být vypínán zvuk. Po vypálení prezidentské lóže na Maximiru a přetrvávajících protestech se klub vrátil k původnímu názvu. V posledních letech bojují BBB na úplně jiné frontě. Hlavním nepřítelem je korupcí prolezlé vedení klubu včele s klubovým předsedou Zdravko Mamičem. Boj proti zlodějnám, represím a diktatuře dospěl tak daleko, že BBB v roce 2008 opustili tribuny Maximiru a založili si futsalový klub Dinamo, který chodí podporovat namísto fotbalu. Počátkem roku 2014 kontaktoval Mamič zástupce BBB s cílem "koupit" si loajalitu fans a zničit tak jedinou opozici vůči jeho diktátorskému řízení. Součástí této nemorální nabídky byly obrovské peníze, podíl na marketingu, zastoupení v klubové struktuře, vedení pořadatelské služby na Severní tribuně, odstranění sítí a kamer v sektoru, zrušení voucherů, zrušení černé listiny a dokonce i propuštění zadržených!!! příznivců. Vše bylo ze strany BBB odmítnuto a boj za očistu chorvatského fotbalu pokračuje. Na lepší časy se začalo blýskat v červenci letošního roku. Po rozsáhlé policejní akci skončil Zdravko Mamič ve vazbě, kde čelí obvinění z obřích daňových úniků, korupce a organizovaného zločinu. Ještě téhož dne odpalují BBB před vězením ohňostroj a zapalují oslavné ohně. Kéž bychom se takové světelné show dočkali i u nás. "Mamičů" je v našem fotbale požehnaně.

Torcida + BBB. Přestože bitky mezi oběma skupinami patří mezi vůbec ty nejtvrdší v Evropě, tak existuje několik společných témat, která obě skupiny spojují. Ať už to jsou vlastenecké pochody oslavující Chorvatsko, společné protisrbské zájmy, nebo reprezentační smír a samozřejmě boj proti Mamičovi a zkorumpovanému fotbalovému svazu. Vše začalo již v osmdesátých letech, kdy někteří členové Torcidy jezdili podporovat BBB v bitkách s Crvenou Zvezdou a Partizanem Bělehrad. O válečném konfliktu na Balkáně a roli fotbalových fans v této tragické válce byla zmínka výše. Po vyhlášení samostatnosti se vše vrátilo do původních kolejí. Bitky byly a jsou na denním pořádku. Hraje-li však chorvatská reprezentace, tak národní hrdost vítězí nad klubovými sváry a tito fans vytvářejí svým hráčům domácí prostředí téměř po celé Evropě. Posledním příkladem toho, že boj proti společnému nepříteli je důležitější než boj proti věčnému rivalovi se udál v prosinci 2013. Prezident Dinama chtěl Torcidě zakázat vstup na Maximir. To se nelíbilo domácím BBB, kteří zápasy svého klubu tou dobou bojkotovali. BBB nabídli nenáviděné Torcidě hromadný vstup do svého sektoru, kde všichni společně fandili proti Mamičovi.

HNK Hajduk Split byl založen 13.února 1911 v pražské restauraci U Fleků skupinou Dalmatských studentů. Inspirací pro ně byla návštěva pražského derby a zejména Slavia Praha, která byla později i prvním zahraničním soupeřem ve Splitu, kde zvítězila 0:9 a 1:13. V roce 2011 si Hajduk pozval Slavii i k oslavám stého výročí klubu (0:2). Hajduk vznikl v období rakousko-uherské nadvlády, která znemožňovala sjednocení Dalmácie s ostatními chorvatskými provinciemi. Na protest proti této politice nesl klub ve svém názvu HNK "hrvatski nogometni klub" (chorvatský fotbalový klub) a ve znaku měl chorvatskou šachovnici. Samotný název "Hajduk" studentům poradil jejich profesor, po vzoru Hajduků - bojovníků proti osmanské nadvládě. Se vznikem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců hrál Hajduk místní ligu. Stejně tak po roce 1929, kdy se země přejmenovala na království Jugoslávie. S nástupem druhé světové války okupovali Split Italové, kteří nabídli Hajduku výstavbu nového stadionu, pokud kývne na účast v italské lize. Tuto variantu místní činovníci odmítli. V roce 1943 se stal Split součástí fašisticky orientovaného Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), ale nic se nezměnilo - Hajduk opět odmítl účast v lize NDH, neboť vláda kšeftovala s půdou v Dalmácii. V té době již byla většina hráčů mezi partyzány, kteří museli prchnout na ostrov Vis. A právě tam obnovili činnost klubu. Ihned po osvobození sehrál Hajduk několik přátelských zápasů s výběrem British Army. Ten nejpamátnější se odehrál 23.9.1944 v italském Bari před 30 000 diváky. Po válce, v dobách Titovy Jugoslávie, se klubu partyzánská minulost hodila. Jako jediný z tradičních "značek" nebyl přejmenován ani rozpuštěn. Musel však přijmout rudou hvězdu do znaku a s díky odmítnout Titovu nabídku přestěhování klubu do Bělehradu! S přihlédnutím k novodobým změnám po rozpadu bývalé Jugoslávie dostává heslo: "Hajduk Živi Vječno" zcela oprávněný a reálný rozměr.

GNK Dinamo Zagreb. O datu založení se vedou tak trochu spory. Až do rozpadu bývalé Jugoslávie jim byl rok 1945. Uprostřed politické vřavy a balkánské války se klub začal prohlašovat nástupcem zaniklých HŠK Građanski Zagreb, H.A.Š.K. Zagreb a HŠK Concordia, tedy tří nejúspěšnějších předválečných klubů. Ti však byli po 2.světové rozpuštěni a jejich archivy spáleny na protest proti účasti ve fašistické lize. Je pravdou, že mnozí hráči ze zaniklého klubu Građanski pokračovali ve své kariéře v Dinamu a tak je logické, že nový klub převzal jeho modrou barvu i jeho fanouškovskou základnu. Současný stadion Maximir pro změnu stojí na místě domovského stánku H.A.Š.K. Těchto skutečností využilo v devadesátých letech tehdejší vedení ke změně názvu na HAŠK Građansky a o rok později na NK Croatia. Což však fanoušci tvrdě kritizovali a proto z tohoto experimentu zbylo pouze písmeno "G" v současném názvu. Navázat na historii původního klubu však nikomu nevadilo. Proto se od této doby uvádí rok založení Dinama: 26.duben 1911.

Největším sportovním úspěchem je pro Dinamo bezesporu zisk Poháru UEFA v roce 1967. Kuriózní je však způsob, jakým se dostalo do finále. Hned v prvním kole narazili Chorvaté na Spartak ZJŠ Brno (současná Zbrojovka). Oba zápasy skončily shodně 2:0. Dle tehdejších pravidel rozhodoval v takovém případě los, tedy hod mincí! V dalším kole byla pro změnu poprvé v historii použita novinka o vstřeleném gólu na hřišti soupeře. Ve skotském Dunfermline prohrál Zagreb 4:2, ale v odvetě slavil vítězství 2:0 a tedy postup do 3.kola.

Zajímavá je pro nás Čechy i historie stadionu Maximir. Málokdo si uvědomí, že na něm Čechoslováci v 76´ porazili famózní Holanďany 3:1 po prodloužení a otevřeli si tak cestu do bělehradského finále.

  

Vzájemná bilance v dosavadních 203 derby zápasech vyznívá ve prospěch Dinama:

85 vítězství, 65 proher a 53 remíz.

  

Vzdálenost: Liberec - Praha - Maribor - Zagreb   -   810km

Dopravní prostředek: autobus

Vstupenka: 100 kuna (366Kč) hlavní tribuna

Index pana Načeradce: (klobása + půllitr piva) 15hrk + 15hrk / 0,4l (124Kč)

Chorvatština: dobrý den - dobar dan, ahoj - zdravo, 1 - jedan, 2 - dva, 3 - tri, vstupenka - nulazica, pivo - pivo, klobása - kobasica, děkuji - hvala

  

GNK DINAMO ZAGREB : HNK HAJDUK SPLIT 2:1 (1:1)

Stadion Maksimir 5.12.2015 - MAXtv Prva liga

O tom, že pojedu na tento spiel rozhoduje dva dny před zápasem hod mincí. Vzhledem k prosincovému termínu a obnovenému bojkotu fans Dinama Zagreb váhám. Padla pana a tak jedu! Vstupenku i zpáteční lístek na bus kupuji přes net a za pár hodin již sedím v nočním spoji jedoucím do chorvatské metropole. V Zagrebu jsem v půl sedmé ráno. Na prohlídku města je ještě příliš brzy a tak jdu raději na snídani do jedné z místních kaváren. Tmu pomalu vystřídala mlha, což je jasný povel k další objednávce. U místního zlatavého moku značky Ožujsko vyčkávám na lepší klimatické podmínky.

Klasické turistické kolečko tentokráte rozšiřuji o návštěvu stadionu NK Zagreb a legendární haly basketbalové Cibony s vedle stojícím muzeem Dražana Petroviče. Poté se přesouvám do centra města, kde je na každém rohu cítit adventní atmosféra. V nepřeberném množství stánků si vybírám zejména ty s místními specialitami a postupně je ochutnávám a degustuji. Se svařákem v ruce se dá přežít i větší kosa než tři stupně nad bodem mrazu. Blíží se hodina H a tak nasedám na tramvaj a mířím ke stadionu Maximir.

Po průchodu turnikety očekávám důkladnou osobní prohlídku. Žádná se nekoná. Místní policista mě nekompromisně vysvětluje, že s "ruksakem" na stadion nesmím. Prý nové bezpečnostní opatření po atentátech v Paříži. Co teď? Mám dvě možnosti. Dát si batoh do nějaké restaurace v okolí, nebo ho někam schovat. První variantu hned zavrhuji, neboť si nedovedu představit, jak vysvětluji pinglovi mou situaci: "Dobrý den jsem zahraniční turista. Chci jít na fotbal, ale policie mě tam nechce pustit s batohem. Mají obavy, že v něm mohu ukrývat bombu." "...jasný, jasný polož si to támhle vedle pípy." Proto volím variantu číslo dva. V přilehlém parku zahrabávám batoh s věcmi pod hromadu listí a doufám, že místní pejskaři ho nevyhrabou dříve než skončí zápas.

Na tribunách Maximiru se schází pouhých 10 328 diváků. Na vině takto mizerné návštěvy je pokračující bojkot ze strany domácích ultras. V sektoru, kde se kdysi scházelo několik tisícovek fanatiků je asi padesátka stávkokazů podporujících Mamiče. O atmosféru se tak starají pouze hosté ze Splitu. Na Torcidu je prostě spoleh. Ze čtyři sta kilometrů vzdáleného Splitu jich dorazilo na dva tisíce a po celých devadesát minut fanaticky podporovali svůj klub.

Co se fotbalové stránky týče, hrálo se ve vysokém tempu, se spoustou šancí i pohledných kombinací. Skóre otevřel již v 5.minutě domácí Fernandes, který po rohovém kopu vyskočil nejvýše a hlavou nekompromisně rozvlnil. Reakce Hajduku na sebe nenechala dlouho čekat. V 17.minutě bylo vyrovnáno. To se zpoza šestnáctky trefil přesně k tyči Caktaš, 1:1. Po změně stran měli jasně navrch hosté a jen díky famóznímu Eduardovi v brance Zagrebu se skóre neměnilo. V 90.minutě dostal přísnou žlutou hostující Jefferson a do té chvíle jalové Dinamo ucítilo šanci. Ve čtvrté minutě nastavení zahrávali domácí dlouhý aut do pokutového území Hajduku, kde se k míči dostal Soudani a nekompromisní střelou pod víko rozhodl o vítězství Dinama 2:1.