FK PARDUBICE FC HRADEC KRÁLOVÉ

založeno:

1899

1905

stadion:

Letní stadion / Pod Vinicí

Pod lízátky

kapacita:

15 000 / 3 000

7 220 (25 000)

liga ve městě:

12 ročníků

29 ročníků

mistr:

-

1x

pohár:

-

1x

superpohár

-

  -  

UEFA

-

-

  

Východočeské derby se zcela určitě nemůže svým významem, ani kvalitou řadit po bok zápasů slavnějších a úspěšnějších fotbalových klubů. V mém výběru však zaujímá výjimečné a neoddiskutovatelné místo. Holt, krev není voda a perník bude vždycky sladkej!

Nevraživost mezi Mechovem (Hradec Králové) a Perníkovem (Pardubice) je pověstná a povídají se o ní hotové legendy. Když se na tuto rivalitu podíváte zblízka, zjistíte, že se jedná spíše o místní folklór a tradici, než vyloženě o nenávist či nepřátelství. Vzájemné pošťuchování a hecování je však každodenní a na všech úrovních lidského konání, sport nevyjímaje. Jasně, občas nějaká ta facka padne a sem tam někdo trochu přestřelí, ale jinak je to docela prdel. ...i když!

Drobné půtky mezi oběma městy probíhaly již od počátku 16.století. Ta pravá rivalita však vypukla o něco později v období Rakouska Uherska. Díky výstavbě železniční dráhy se v Pardubicích rozvinul průmysl a pravě v tomto období začalo vzájemné soupeření o moc a regionální vliv. Soupeření se ještě více přiostřilo za totáče, kdy soudruzi vymysleli zemědělskou soutěž "Kdo dá více republice. Hradec, nebo Pardubice?" Ani po revoluci rivalita nevychladla. Jistě tomu napomohlo i obnovení Pardubického kraje v rámci nového dělení na vyšší územně správní celky. Povedená je i kauza z letošního března. Ředitel Východočeského muzea v Pardubicích si zadal na hradeckých trolejbusech reklamu s textem: "Nudíte se v Hradci? Zámek Pardubice." V Hradci to samozřejmě vyvolalo bouři nevole a kauzu řešil i hradecký primátor. To jeho protějšek, pardubický hejtman, udělil řediteli muzea mimořádnou odměnu :-)

Vše říkající jsou přezdívky kterými se obyvatelé obou měst častují. Pro Pardubáky je Hradec Králové Mechov a jeho obyvatelé Mechováci. V opačném gardu se mluví o Perníkářích či Koněpůlkách. Původ slova Perníkov je jasný i přezdívka Koněpůlky nepředstavuje žádnou záhadu, neboť vychází z městského znaku. To označení Mechov je mnohem barvitější. Podle "archeologických nálezů" používali ve středověku obyvatelé Hradce místo toaletního papíru mech. Poslední výzkumy Pardubické univerzity prokázaly, že tento zvyk přetrval až do minulého režimu :-) Náhonem pro pardubický mlýn bylo v šedesátém roce uvedení filmu U nás v Mechově. Film z prostředí družstevní vesnice šel do kin právě v době, kdy Pardubice přišly o statut krajského města. Co na tom, že se natáčelo v jedné vsi nedaleko Brna.

Co se fotbalového měření sil týče, tak v dřevních dobách byly Pardubice mnohem úspěšnější. Později se karta obrátila a fotbalové taktovky se chopil Hradec Králové. Přestože obě města od sebe dělí nepatrný kousek Polabské nížiny, paradoxně se v regulérních soutěžích nepotkávají příliš často. Trochu mi to připomíná londýnské derby mezi Millwallem a West Hamem United ...samozřejmě jen tou četností :-) Když už na sebe oba týmy narazí, tak je to povětšinou ve II.lize. Ty nejpamátnější duely se odehrály na jaře 1965 a v červnu 2014. V obou případech zvítězil Hradec Králové a přímo na hřišti slavil postup do 1.ligy.

Fotbal se v Pardubicích začal hrát již v roce 1899, kdy byl založen Sportovní klub. Ten se brzy vypracoval v jeden z nejlepších týmů českého venkova. A byl to právě SK, který v roce 1937 dostal poprvé Pardubice na ligovou mapu (dobové video s komentářem Radka Kliera). V nejvyšší československé soutěži strávili pardubičtí osm sezon v řadě a v letech 1939 až 1941 obsadili vždy bronzové pozice. Liga se zde hrála i mezi lety 1957 až 1960, kdy se do města přesunul armádní celek Tankista Praha, který se přejmenoval na Duklu Pardubice. Působení tankistů skončilo neslavně. Chrabří socialističtí vojáci prodali zápas zachraňující se Spartě Praha. To by nebylo asi nic výjimečného, ale oni se přitom nechali chytit a kupodivu byli i potrestáni. Kontumace tří zápasů jen potvrdila poslední flek ve čtrnáctičlenné lize a zasloužený sestup. Zatím poslední ligové intermezzo mají na svědomí VCHZ Pardubice, které do ligy nakoukly v sezoně 68/69. Pardubické kluby se během 120 let neustále rozpadaly, slučovaly, fúzovaly a přejmenovávaly, až v roce 2008 vznikl prozatím poslední subjekt - FK Pardubice hrající druhou ligu.

To hradečtí mají mnohem bohatší ligové zkušenosti a dokonce i dvě trofeje. Tu vůbec nejcennější získali v sezoně 1959/60, kdy z pozice ligového nováčka dokráčeli až k titulu ligových šampiónů a jako vůbec první prolomili nadvládu pražských celků. Na další trofej se v Hradci čekalo až do ročníku 1994/95, kdy se Votrokům podařilo zvítězit v Poháru ČMFS. Oba tuzemské úspěchy Hradec zúročil v pohárové Evropě. V PMEZ postoupili hradečtí přes rumunský celek Steaua Bukurešť a řecký Panathinaikos Athény až do čtvrtfinále proti FC Barcelona (4:0 a 1:1). Ani v druhém případě neudělali černobílí v Evropě ostudu. V předkole PVP deklasovali FC Vaduz (5:0 a 9:1) a v prvním kole i mnohem slavnější FC Kodaň (5:0 a 2:2). Následující dvojzápas s moskevským Dynamem dospěl po shodných výsledcích 1:0 k pokutovým kopům, ve kterých byli šťastnější Rusové. Fotbal to byl napínavý jako kšandy a Votroci v něm rozhodně nehráli druhé housle, spíše ty první. (Toto utkání vstoupilo do dějin i neskutečným amatérismem TV Nova, která tento duel přenášela. Po 120 minutách dramatické podívané se Venca Tittelbachů rozloučil s diváky a místo penalt nám tam šoupli ten jejich bulvár v podání Televizních novin!!?? N@va kurví fotbal!)

Co se týče vzájemných LIGOVÝCH duelů mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, tak ty byly ve fotbale i v hokeji pouze čtyři! Ty fotbalové jsou hodně vousaté. Dva se odehrály v ročníku 1957/58 o další dva 1959/60. Jak dopadly? To se mi bohužel nepodařilo dohledat. Zato jsem na vlastní kůži zažil hokejová derby ze sezony 93/94, kdy Hradec poprvé a naposledy regulérně "postoupil" do Extraligy. V těchto duelech dominovaly hokejovější Pardubice (3 vítězství a 1 remíza). Zápasy se hrály v elektrizující atmosféře a stadiony doslova praskaly ve švech. Zejména v Hradci si s oficiální kapacitou nedělali vrásky. Na poslední duel mezi východočeskými rivaly se do arény vměstnalo okolo devíti tisíc diváků, což bylo o tři tisíce více než míst v hale. Tento zápas se zapsal do hokejových análů i tím, že byl v 54.minutě předčasně ukončen. Za stavu 2:4 pro pardubickou Teslu neuznal rozhodčí domácím branku a nastalo peklo! Ledová plocha byla kompletně zaházená. V hledišti se to rvalo a dokonce i nějaké ohně vzplály. Na ledě se objevily i takové kuriozity jako bota, klíče od bytu, nebo síťovka s rohlíky a mlékem :-) Od sezony 2013/14 se v Hradci opět hraje hokejová Extraliga, ale způsob jakým se hradečtí mezi hokejovou elitu dostali je více než smutný. Holt prachy vládnou světu a tentokráte to odskákal Motor České Budějovice :-( V tradici vyprodaných stadiónů se samozřejmě pokračuje a je úplně jedno, na kterém místě tabulky se oba týmy nacházejí. Nutno přiznat, že hradecký hokejový subjekt se po sportovní stránce o něco málo zlepšil a srovnal krok.

 

Vzájemná bilance v dosavadních 43 derby zápasech sice vyznívá ve prospěch Hradce Králové, ale v jakém poměru, tak to se mi nepodařilo zjistit :-(

?? vítězství, ?? proher a ?? remíz.

  

Vzdálenost: Liberec - Hradec Králové - Pardubice   -   125km

Dopravní prostředek: auto

Vstupenka: zadarmo (70Kč tribuna, 50 ochozy)

Index pana Načeradce: (klobása + půllitr piva) 40Kč + 25Kč (65Kč)

     

FK PARDUBICE : FC HRADEC KRÁLOVÉ 1:2 (1:0)

Pod vinicí, 20.4.2016 - Fotbalová národní liga

Zápas se měl odehrát již 5.března. Pro nezpůsobilý terén se však utkání muselo odložit o více jak měsíc. Co však zůstalo beze změny, byla delegace rozhodčích. Na mávátko byl nominován Jirka Apoků, čehož samozřejmě využívám a na náklady FAČRu vyrážím do rodných Pardubic. ...na derbíčko s Mechovem. Jelikož do výkopu zbývají více jak tři hodiny mám čas i na kávičku u příbuzenstva. Na staďák se vydávám později MHDéčkem a byla to dobrá volba. U vlakáče nastupuje do narvaného busu dvacítka starých hools Hradce Králové a hned to tam začínají dirigovat. Vtipnými hláškami zvedají nevycválané dorostence ze sedadel, na která usazují místní důchodce. Jeden týpek však na jejich hlášky nereaguje a tak je důrazně napomenut, načež sundává sluchátka z uší a nepříliš koordinovaně vstává. Teprve nyní lze rozpoznat, že mladík má nějaký pohybový handicap. Na chvíli zavládne trapné ticho, které rozčísne borec s černobílou šálou kolem krku: "Kurva, my jsme hooligans, nám ty dobré skutky prostě nejdou!" :-)

Zápas na stadionu, kde jsem to celá osmdesátá válel za místní Teslu, sleduji opřený o mádlo s kelímkáčem v ruce a nezbytnou klobásou na papírovém tácku. Ať jdou všechny ty VIP tribuny do prdele. Tohle je ta pravá, lidová! Pan Načeradec by se tetelil blahem.

Liga mistrů to samozřejmě nebyla, ale fotbálek to byl zajímavý. V první půli byli jasně lepší domácí, kteří svůj výkon korunovali vedoucí brankou ze 40.minuty. To si na centr Kima Te-wona naskočil Petráň a hlavou nedal hradeckému gólmanovi šanci. Do druhého poločasu udělali hosté dvě změny v záloze a výsledek brzy otočili. V 53. nejprve šikovnou tečí srovnal Holeš a v 62. se opět tečí, tentokráte hodně náhodnou, prosadil nejlepší střelec hradeckých Pázler.

Derby se vším všudy. Fotbal se hrál na druhou ligu lehce nadprůměrný. Emoce jiskřily jak na hřišti (10 žlutých), tak v hledišti (11 zatčených + 2 zranění) a z jiskérek nakonec vzplála i docela slušná vatra, kterou museli udolat přivolaní hasiči.

STADIONY

Fotbalové zázemí je v obou městech doslova tragické. Místo pohledných a hlavně funkčních arén jsou ve stotisícových metropolích nevábné, nefunkční a diváka odpuzující ruiny. Věčným evergreenem je samozřejmě výstavba nových stadionů. Fotbaloví příznivci v Hradci Králové i v Pardubicích viděli bezpočet vizualizací a slyšeli nekončící řadu oficiálních termínů výstavby. Přijde mi to trochu pitoreskní. Politická vůle zde je, financování bude problém vždycky, ale co hodně pokulhává je kvalita návrhů. Od nesmyslně megalomanských staveb, až po ošklivé káčátko plné dotačních ústupků.

Posledním návrhem je v Pardubicích sportovní komplex za 300 milionů s tribunami pro 4600 diváků. Vyrůst by měl vedle hokejové arény na pozemcích Letního stadionu. Já doufám, že v této podobě nebude nikdy odsouhlasen. Úroveň návrhu připomíná semestrální práci studenta repetenta. Navržená kapacita je absolutně nedostačující. Rozumná velikost, i s výhledem do budoucna, by měla oscilovat kolem desetitisíc sedadel. Absolutně nechápu proč ve středu města musí vyrůst další čtyři tréninkové plochy. Uspořené finance by se měly investovat do výstavby samotného stadionu. Vždyť v nikterak rozlehlých Pardubicích je tréninkových areálů dostatek. Proč se nepoučíme jinde a u někoho, kdo tomu rozumí. Real Madrid prodal v roce 2005 své Ciudad Deportiva (Sportovní město) ve středu Madridu za 500 milionů eur a přestěhoval se na okraj metropole, kde na 120 hektarech vybudoval tréninkový skvost pro nové tisíciletí. No a ty řeči, že se musí zachovat původní tribuna a Brána borců od architekta Karla Řepy to je píčovina do nebe volající. Kdyby ten pán žil, tak by s takovou kokotinou nikdy nemohl souhlasit. To co vyhovovalo sportovcův v roce 1931, nemůže splňovat nároky 21.století. I v konzervativní Anglii při generální přestavbě slavného Wembley zbourali původní ikonické věže. A u nás? U nás se uvažuje o tom, že nějaké dvě tuctové stavby/ruiny budou prohlášeny za kulturní památku. Tím se samozřejmě dramaticky svazují ruce pro účelnější a hlavně pohlednější architektonický návrh.

Jestliže pardubický Letní stadion otevíral v roce 1931 T.G.Masaryk při příležitosti Výstavy tělesné výchovy a sportu, tak ten hradecký Všesportovní byl otevřen dojezdem cyklistického Závodu míru v roce 1966. U této příležitosti bylo sehráno i přátelské utkání s brazilským Vasco de Gama, ve kterém hosté zvítězili 3:2. Bohužel tehdejší architekti byli stejní megalomani jako Albert Speer v dobách Třetí říše. Stadion s úctyhodnou kapacitou 25.000 diváků byl vším možným jen ne fotbalovým stánkem. Fotbalové hřiště bylo obehnáno tradičním škvárovým oválem a aby to diváci z doširoka roztažených tribun měli ještě dál, tak mezi atletickým oválem a tribunami byl několik metrů široký travnatý pás. Tento komunistický moloch dostal poněkud lidštější tvář v roce 1975, kdy byla instalována světelná tabule a dnes již legendární stožáry s umělým osvětlením. Díky jejich tvaru se vžila přezdívka Pod lízátky. Opravdu "všesportovní" rozměr dostal stadion v roce 1997, kdy bylo hřiště zalito 170cm vody při stoleté povodni. V současnosti je na stole hradeckých zastupitelů již několikátý model nového stadionu. Ten současný pro desettisíc diváků za cca 400 mega by měl být budován na etapy a jeho výstavba by měla začít v druhé polovině roku 2017. Škoda, opět mám pocit, že by si hradecký fotbal zasloužil hlediště alespoň o pět tisícovek větší. Hlad po fotbale byl ve Východočeské metropoli vždy. Málokdo ví, že Hradec Králové drží v samostatné české lize rekord. V březnu 1995 přišlo na pražskou Slavii 22.672 diváků (a to byly ještě dobré 3-4 tisícovky z bezpečnostních důvodů vpuštěny bez vstupenky). Rekord je samozřejmě platný jen pro Čechy, neboť ty úplně největší pecky jeli v devadesátých letech v Brně, Za Lužánkami. Jejich 44.120 diváků v zápase se Slavii Praha nebude pravděpodobně již nikdy překonáno.