FC SPARTAK TRNAVA ŠK SLOVAN BRATISLAVA

založeno:

30.5.1923

3.5.1919

stadion:

Štadion Antona Malatinského

Pasienky (dočasně)

kapacita:

19 200

11 591

mistr:

5x (vše ČSR)

24x (8x ČSR)

pohár:

10x (5x ČSR)

18x (5x ČSR)

superpohár

1x

5x

UEFA

1x Středoevropský pohár

1x PVP

  

Slovan Bratislava je historicky nejúspěšnějším týmem na Slovensku. Spoustu vavřínů sbíral již ve federálních časech a to i na mezinárodní úrovni. V roce 1969 jako první a doposud jediný klub z Československa získal Evropskou trofej. Ve finále Poháru vítězů pohárů (PVP) porazil v Basileji Barcelonu 3:2. Výraznou měrou se jeho hráči podíleli i na zisku zlatých medailí z ME 1976 v Bělehradě. Ve výběru trenéra Ježka bylo tehdy sedm!!! hráčů Slovanu a jako asistent Jozef Vengloš. Po rozpadu Československa dominovali Belasí i samostatné Slovenské lize. V roce 2004 však přišel těžko pochopitelný pád o soutěž níž. Návrat mezi elitu nebyl vůbec snadný a povedl se až na druhý pokus. V současné době je Slovan opět zpátky. Po zbourání stadionu Tehelné pole a přestěhování se na nedaleké Pasienky (stadion zaniklého Interu Bratislava) ho však opustili diváci. Na zápasy ve 400 tisícové Bratislavě chodí pár stovek zoufalců! Příčinou je bojkot kotle vůči majiteli a zejména nekoncepci s jakou jejich milovaný klub vede. Aktivním fans se nelíbí ani zavedení klubových karet a povinná registrace na výjezdech. Vše dospělo tak daleko, že se ultras rozhodli podporovat pouze juniorku Slovanu hrající II.ligu.

To Spartak Trnava zažívá poněkud šťastnější období. Nový stadion opět láká tisíce příznivců do hlediště a je jen otázkou času, kdy se opět dostaví sportovní úspěchy. Ty největší sbíral Spartak na přelomu 60-tých a 70-tých let, kdy během šesti sezon získal pět federálních titulů. Parta kolem Adamce, Dobiáše a Kuny dokráčela dvakrát do čtvrtfinále PMEZ a v šedesátém devátém dokonce do semifinále nejslavnější evropské soutěže.

K prvnímu měření sil mezi Trnavou a Bratislavou došlo již v meziválečném období. V roce 1926 si výhru 3:1 připsala domácí Trnava. Fotbalová rivalita začala vznikat v roce 1942, kdy trnavské křídlo František Masarovič přestoupil do Bratislavy i přes nesouhlas klubu. V pozdějších letech stejným směrem putovaly další opory. Zápasy mezi Spartakem a Slovanem vždy patřily mezi divácké taháky. Zájmu fotbalových příznivců mnohdy nestačila ani kapacita stadionu. Jako v roce 1968, když nevydržely bariery na přeplněné stadionu v Trnavě (video). Zápas se dohrával u zeleného stolu, což ještě více prohloubilo řevnivost mezi oběma městy. Rekordní návštěva v samostatné slovenské lize je 22 354 diváků a přišla na Tehelné pole  v roce 1996. Nejmenší naopak v roce 2009 v Trnavě, která musela hrát bez diváků, což byl trest za vhazování pyrotechniky v předchozích utkáních.

Slovenská fotbalová liga je v současné době takový vesnický přebor. Ve dvanáctičlenné soutěži má svého zástupce pouze pětice z dvacítky největších slovenských měst. Z tradičních fotbalových bašt mnoho nezůstalo. Nejvyšší soutěž hrají pouze Slovan, Trnava, Žilina, Trenčín a "maďarský" DAC Dunajská Streda. Taková Dukla Bánská Bystrica, FC Nitra, VSS Košice, Lokomotiva Košice či Tatran Prešov se musejí spokojit jen s druhou ligu. Ještě hůře dopadli Inter Bratislava s Artmédií Petržalka, kteří po vleklých finančních potížích úplně zanikli. Jejich pohrobci dnes hrají pouze amatérské soutěže.

     

Vzájemná bilance v dosavadních 138 derby zápasech zatím vyznívá ve prospěch Slovanu:

63 vítězství, 32 proher a 43 remíz.

  

Vzdálenost: Liberec - Pardubice - Bratislava - Trnava   -   480km

Dopravní prostředek: vlak

Vstupenka: 10€ (270Kč) hlavní tribuna

Index pana Načeradce: (klobása + půllitr piva) 2,5€ + 1€ (81Kč)

  

FC SPARTAK TRNAVA : ŠK SLOVAN BRATISLAVA 0:0 (0:0)

Štadion Antona Malatinského 22.11.2015 - Fortuna Liga

S návštěvou slovenského derby jsem čekal do chvíle, než si v Trnavě zrekonstruují stadion a zápas bude mít tu správnou fotbalovou kulisu. První vhodný termín po rekonstrukci se naskytl koncem listopadu. V rodných Pardubicích nasedám do rychlíku Csárdás a po třech hodinách jízdy vystupuji ve slovenské metropoli. Do Trnavy je to odsud co by kamenem dohodil a tak využívám časovou rezervu k návštěvě historického centra. Zvědavý jsem zejména na unikátní vyhlídkovou restauraci umístěnou na pylonu mostu SNP. Výhled na město je z 85 metrové výšky opravdu parádní.

Cesta z Blavy do Trnavy to bylo jedno velké dobrodružství. Nevyhovující Hlavná stanica v Bratislavě absolutně nezvládá nápor cestujících. Důvodem je bezplatné cestování vlakem pro děti, studenty a penzisty, které loni zavedla levicová vláda premiéra Fica. Díky tomuto opatření teď jezdí 2,5 milionu Slováků zadarmo. Vytíženost našeho spoje byla asi 120%. K pohodlí cestujících určitě nepřispělo ani čtvrthodinové čekání v totálně ucpaném přístupovém tunelu, neboť na peron se již nevešel jediný pasažér.

Do Trnavy přijíždím asi hodinu před zápasem a tak mám dostatek času prohlédnout si nový stadion. Z venčí by málokdo hádal, že se jedná o fotbalový stánek pro dvacet tisíc diváků. Tento obrovský multifunkční komplex je zároveň obchodním centrem, multikinem a dvoupatrovým parkovištěm. Uvnitř se však jedná o moderní stadion tvořený jednou nízkou a  třemi dvoupatrovými tribunami se strmými ochozy.

Zájem o utkání byl ze strany Spartaku slušný. Návštěva 15.101 diváků rozhodně nezklamala. Ze strany Slovanu to však byla jedna velká ostuda. Ty tam jsou doby, kdy jezdilo z Bratislavy několik stovek, až tisíců aktivních fans. Škoda. Pokud na tribunách chybí soupeř, tak jde atmosféra logicky dolů. Taková je však doba: Slovan, Baník, Ferencváros, Dinamo Zagreb, Lazio, AS Roma... to je jen krátký výčet z dlouhé řady "bojkotujících" ultras táborů. Pokud nebudou na stadionech aktivní fans se svými chorály, choreografiemi a devadesátiminutovým supportem, tak to bude jedna velká nuda. Jedině, že by to zachránily ty vysněné rodiny s dětmi, kterých jsou plné stadiony v západní Evropě :-)))

Nástup Bielych anjelov to byla trnavská klasika. Za zvuků instrumentálky Il Silenzio celý stadion povstal a se šálami nad hlavou přivítal svůj tým. Po fotbalové stránce byl výrazně lepší první poločas. Ve stoprocentní šanci se po pár vteřinách hry ocitl hostující Kubik, ale trestuhodně zahodil. Stejně se vedlo i jeho spoluhráčům v dalších několika loženkách. Přesto lze říci, že to byli právě hosté, kdo byl fotbalovější a tím pádem i nebezpečnější. Trnava hnána svými fanoušky se zuby nehty snažila držet krok a tak bylo nač koukat. Ve druhé půli se začalo hodně taktizovat, faulovat a simulovat což logicky vedlo k úpadku hry samotné. Takový Baez, který bohužel hrál i za Slavii Praha, to je prototyp fotbalového chudáka. Provokuje, zákeřně fauluje, neustále diskutuje a ke všemu se pořád válí.

Slovenské derby určitě nezklamalo, ale čekal jsem malinko víc. Možná jsou mé dojmy ovlivněné důvěrně známým prostředím z dob federální ligy.