ČESKÁ REPUBLIKA : CHORVATSKO

Saint-Étienne 17.6.2016 - EURO 2016

  2:2

Před takovými deseti lety by byla Francie vysněnou destinací pro závěrečný turnaj evropského šampionátu. Útokem na redakci Charlie Hebbo se situace radikálně změnila. Bezpečnostní riziko je od tohoto data enormní! Nedávné atentáty v Paříži a Bruselu toto nebezpečí ještě znásobily. Můj zájem získat vstupenku se proto limitně blížil bodu mrazu. Filda byl však akčnější a žádost na uefa.com přeci jen podal. Díky nižší poptávce získáváme čtyři lupeny na Chorvaty... Vzhůru do Francie!

Jako dopravní prostředek volíme zapůjčený obytný vůz. Jak se později ukázalo, byla to ta nejlepší možná volba! Na 1250 km dlouhou trasu se vydáváme ve středu večer. První spací dáváme kolem druhé ranní u Stuttgartu. Následující den nás čeká cesta po předražených francouzských dálnicích (380km / 80€). Náš plán je takový, že poblíž Besançonu dáme pauzu a mrkneme v TV na zápas Anglie – Wales. Chyba lávky. Obrovským zklamáním je zjištění, že se fotbal vysílá pouze na placených kanálech, které místní pumpy nemají :-( První spiel tedy skoukneme až večer ve Fan Campu, kde máme zajištěné ubytování.

V den zápasu se přesouváme do centra Saint-Étienne, do fanzóny. Zde se utvrzujeme v tom, že slogan: "Probably the best beer in the world“ je pouze zbožné přání dánského pivovaru Carlsberg. První várku zkažených piv vyléváme. Tímto posílám pozdrav do plzeňského Prazdroje. "Chlapi, o výplatu se rozhodně bát nemusíte! Vašich 96 plechovek nemělo jedinou vadu!" :-)

Lístky na utkání máme do kotle za brankou, kde s napětím čekáme na oficiální sestavy obou týmů. Speciálně nás zajímá obsazení útočného hrotu v české nominaci. Mnou preferovaný Milan Škoda vs. David Lafata! To je oč tu běží. Filda vsází na Lafiho pravděpodobně jen proto, aby mě nasral, ale Dubák s Horňasem a bohužel i s trenérem Vrbou to myslí vážně :-( Škoda, že neznají mapu. Chorvatsko není Jihlava pánové!!! Po zveřejnění sestavy jen slyším "…a sypej!", načež se zvedám a mířím pro nejdražší nealko pivo na světě (6,5€).

Výkon našeho týmu byl až do sedmdesáté minuty tragický. Kdo tvrdí opak, nebo se snaží najít nějakou omluvu či pozitivum, tak nerozumí fotbalu. Chvílemi jsem se za tu bídu doslova styděl :-( Po hodině hry prohráváme 2:0 s nulovými vyhlídkami na jakékoliv zlepšení. Trenér Chorvatů Čačič, vědom si absolutní dominance v zápase, stahuje ze hry hvězdu Realu Madrid Modriče. Vedle mě stojící Dubák to vtipně komentuje slovy: "Za to bych mu dal žlutou kartu. Zesměšňování soupeře. Nesportovní chování!" V 68.minutě se konečně rozhoupal i náš lodivod a poslal do hry čerstvou krev. Zejména Milan Škoda byl ihned cítit. Po pár minutách hry vykřesal slávistický snajpr naději. Přesnou hlavičkou přes celou délku brány koriguje na průběžných 2:1 pro Chorvaty. Mé zoufalé pohledy míří na rozcvičující se hráče, kde marně hledám druhého útočníka. Teprve nyní dostal Tomáš Necid pokyn seběhnout z tribuny a jít se spolu s ostatními rozcvičit!!! ??? "Naštěstí" pět minut před koncem se do hry vložili chorvatští ultras. Na protest proti korupčním, až mafiánským praktikám Chorvatského svazu vhazují na hrací plochu několik ohňů a snaží se zápas přerušit. To se jim i díky ohlušujícímu výbuchu jedné z petard daří. V těchto chvílích visí ve vzduchu i ukončení zápasu. Situaci rozhodně nepomohla ani bitka mezi chorvatskými fans, kteří se s "aktivisty" snaží vypořádat po svém. Celý incident trval zhruba deset minut, načež se vše uklidnilo a sudí Clattenburg nechal pokračovat ve hře. To už byl na hřišti i Tomáš Necid, který se za malý okamžik stal spasitelem českých nadějí. V nastaveném čase zahráli Chorvaté rukou v pokutovém území a nemohlo následovat nic jiného než penalta. Míče se chopil právě Tomáš Necid, který nekompromisní střelou pod víko zachránil ztracený zápas a tím i šanci na případný postup.

Pozápasový večer trávíme v kempu rozborem utkání, konzumací Plzeňského a partičkou karet o valuty. Ráno, při pohledu do kešeně, se mi vybavuje slavný epigram, který Jára Cimrman věnoval hostinskému Sirotkovi: "Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu!" a následně další moudro od tohoto velikána: "Nechoďte na dvorek máme tu záchodek." Sbírám tedy veškerou odvahu a navštěvuji místní toalety. Přestože je Francie jednou z nejcivilizovanějších zemí v Evropě, tak hajzlíky mají mede in Istanbul. V postoji alpského lyžaře vyhlížím cíl sjezdovky Hahnenkamm. Jediný rozdíl shledávám v tom, že sjezdař si patky zkontroluje na startu a já s obavami až v cíli. Po této zkušenosti mě napadá jediné: "Fuck off Roman Turek!"

Cestou do Čech se stavujeme v nedalekém Lyonu, který je přeci jen turisticky zajímavější než bývalé hornické město Saint-Étienne. Po prohlídce historické centra nasedáme do našeho obytňáku a míříme směr Liberec. Do města pod Ještědem přijíždíme v neděli kolem půl páté ráno. Až na ten ustrašený a nemoderní fotbal super výjezd!

      

ČESKÁ REPUBLIKA : HOLANDSKO 2016

Letná 9.9.2014 - kvalifikace EURO 2016

2:1

Od Eura 2000 se s Holanďany střetáváme již po několikáté a začíná to být nuda. Na spiel se z počátku vůbec nechystám. Lupen střední kategorie stojí dva litry a to je cena, která absolutně neodpovídá nabízenému produktu. Asi čtrnáct dní před výkopem se mi naskytla možnost jet na repre zadarmíko. ...co mám tedy dělat? Jedu! :-) Babí léto právě začíná, je krásné fotbalové počasí a tak není důvod smrdět v háku příliš dlouho. Do Práglu vyrážíme s několika hodinovým předstihem v klasickém výjezdovém složení. Po příjezdu hned míříme do oblíbené hospůdky, kde stíháme tři plzničky a hurá na stadion.

Nizozemci sice skončili na nedávném šampionátu třetí, ale bez zraněného Robbena jsou poloviční. Přičteme-li k absenci této mega hvězdy chybějícího Van der Vaarta s Huntellaarem má naše repre šanci něco uhrát. Dle sázkových kanceláří jsou favority stále Holanďané, ale já to vidím na neprohru Vrbova výběru. První poločas byla klasická vyčkávaná a docela nuda. Tedy až na 22.minutu, kdy repre předvedla sparťanskou souhru. Krejčí odcentroval, Lafata si míč zády k brance zpracoval a přistrčil Dočkalovi do palebné pozice. Jeho levačka trefila balón dokonale a Češi rázem vedli 1:0. To bylo v prvé půli vše. V 55.minutě se ke slovu dostávají i hosté. Na centrovaný míč si naskočil stoper de Vrij a Nizozemci srovnávají na 1:1. Ani se moc neradovali a rychle pospíchali na svou polovinu v domnění, že přidají další branky. Přehnaná sebedůvěra, bohorovnost a nerespektování soupeře se ve sportu často nevyplácejí. A to se ukázalo v samém závěru tohoto utkání. Běžela 90.minuta, když se nizozemský obránce Janmaat rozhodl riskantní hlavičkou přihrát gólmanovi, jenže místo toho poslal míč do tyče. Celou akci dohrával Venca Pilař, který svou důsledností zařídil neskutečně cennou, i když trochu šťastnou, výhru nad Nizozemskem.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

ČESKÁ REPUBLIKA : POLSKO

Wroclaw 16.6.2012 - EURO 2012

  1:0

V posledním duelu ve skupině na nás čekalo domácí Polsko. Zápasem žila celá republika, ale to co se dělo u sousedů to je úplně jiný level. Plné město kibiców z celé země, narvaná fanzóna, hospůdky praskající ve švech, neustálé pění chorálů ...no prostě pravé fotbalové šílenství. Poláci byli neskutečně sympatičtí, přátelští a skoro bych řekl, že nás mají rádi. Nevím čím jsme si to jako Češi zasloužili, ale je to fajn.

Úvod zápasu byl z naší strany hodně slabý a jen s notnou dávkou štěstí jsme ustáli tlak domácích. S přibývajícími minutami se karta otáčela a ve druhém poločase jsme hráli již tak, jak se na národní mužstvo sluší a patří. Zasloužená odměna přišla v 72.minutě. Hübschman zastavil polský útok. Z hloubi naší poloviny vyvezl míč, který kolmou přihrávkou předal Barošovi a ten sprintujícímu Jiráčkovi. Zasekávačka ve vápně a následná střela pravačkou znamenala vedení 1:0. V samém závěru utkání střídal Milan Baroš a osm tisíc fanoušků z Česka mu ve stoje aplauduje. Jak je vidět není to o jménu, ale o výkonu. Tentokráte 1*. V 92.minutě český sektor oněměl. To střela Blaszczykowského nezadržitelně padala do naší brány. Z ničeho nic se v malém vápně objevil Michal Kadlec, který odhlavičkoval míč do zámezí a zajistil nám tak postup z prvého místa. Uf.

Cestou domů se ještě stavujeme na jedno na pumpě za Wroclawí. Sedíme u stolu a rozebíráme náš postup. V tu chvíli k nám přišel jeden polský kibic s právě zakoupenou lahví vodky a pěti kelímky. Se slovy Polska piją, Czesi grają jsme tu teplou vodku v družném hovoru zabili :-) Polskaaa biało czerwoni! Polskaaa biało czerwoni!

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

ŘECKO : ČESKÁ REPUBLIKA

Wroclaw 12.6.2012 - EURO 2012

  1:2

Vyrazit po úvodní blamáži na druhý spiel s Řeky? Proč ne! Jak se zpívá v ochozech na Stamford Bridge: Football is the game (česká verze je taky dobrá :-)

Utkání mělo výkop v 18:00 a jelikož vyjíždíme v den zápasu je jasné, že na vše budeme mít méně času. Centrum je opět narvané k prasknutí a my sedáme na zahrádku jednoho z hotelů. Pinglů je tam kompletní jedenáctka, jídelák v kožené vazbě, pivo za 16zł ...ani to nás nevarovalo a objednáváme si místní speciality. Gáblík úžasný, pivo výborné, polskou kořaličku na trávení a jde se platit. Polsko je levné, jen nesmíš sedět v nejdražší putice v centru :-) Cestou na stadion ještě obohatíme místní trafikantku o nové polské slovíčko płamenok cigeretovy a jde se na ty dlužníky z jihu Evropy.

Úvod zápasu je snový. 3.minuta - Jiráček 1:0. 6.min - Pilař 2:0. Euforie nezná mezí. S přibývajícím časem šel však výkon dolů a když jsme krátce po přestávce darovali Řekům kontaktní gól, byly to nervy jako prase. Mírné zlepšení tu však bylo. Hübschman. Gebre. Pilař. To byli hráči, na které se dalo koukat. Situace se, tak zamotala, že po dvou zápasech máme tři body a v posledním duelu by nám mohla stačit i plichta s domácími Poláky.

Cestou domů posloucháme polské rádio a v něm přímý přenos večerního duelu mezi Polskem a Ruskem. V podání místních komentátorů to byl neskutečný zážitek. Pět minut na jeden nádech s kadencí rychlopalné pušky. Poté nástup kolegy s neskutečnou rétorikou a takhle devadesát minut dokola :-)

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

RUSKO : ČESKÁ REPUBLIKA

Wroclaw 8.6.2012 - EURO 2012

  4:1

Tak jsme na to Euro přeci jen proklouzli. Jestli zaslouženě, se štěstím, nebo snad podvodem nad Skoty, to nechme stranou. Nároďák byl nalosován do sportovně nejpřijatelnější grupy v geograficky nejbližším městě ze všech možných. Všechny tři duely ve skupině se totiž hrály v šestsettisícové Wroclawi pouhých 200km od Liberce. Zúčastnit se alespoň jednoho utkání, to byla prostě povinnost.

V prvním spielu na nás čekala ruská sborná. Silný soupeř s aktuální formou a početnou diváckou obcí. Na zápas vyrážíme v dopoledních hodinách a hurá do centra. S vědomím, že je Wroclaw jedno z nejdražších polských měst vyměňuji třista zlotek a jde se na pivko. Za místní Warku chtějí 4-5 zlotých, sponzorský Carlsberg mají ve fanzoně za 8zł a celkově jsou ceny v pohodě ...panebože co já s tím zlotem budu dělat :-) Příjemná změna oproti šampionátům ve Švajcu a Německu. Než jsme se stačili pořádně rozsedět, už byl večer a bylo nutné vyrazit na stadion. Staďák pro 42 tisíc diváků byl samozřejmě vyprodán a atmosféra v našem sektoru doslova elektrizující. Toto nadšení však vydrželo sotva patnáct minut. To nás zmrazil Dzagojev a o chvíli později Širokov. Hra naší repre byla neskutečně naivní, plná chyb, bezzubá dopředu a přímo tragická dozadu. Takhle se přeci na šampionátu nemůže, ba dokonce nesmí hrát! Jiskérku naděje vykřesal v úvodu druhé půle Pilař. Byl to však úplně ojedinělý fotbalový okamžik. Tedy z naší strany. Rusové si s námi dělali co chtěli. Zejména obranná dvojice Kadlec - Hubník nestíhala zhola nic. Konečný výsledek 4:1 byl ještě milosrdný. Ne, že by zbytek Čechíno vychytal, spíše naopak, ale Rusové pohrdali i těmi největšími šancemi. Zejména Keržakov se ukázal jako Ivan Dobrotivý. Výsledek utkání byl hrozivý, ale co bylo mnohem horší byl herní projev našich borců neslibující téměř žádnou naději do dalších bojů. Tohle, že bylo nejlepších jedenáct z deseti miliónů?

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

ČESKÁ REPUBLIKA : LOTYŠSKO

Liberec 11.8.2010 - přátelské utkání před kvalifikací o EURO 2012

4:1

Naposledy hrál nároďák v Liberci před dvěma lety s Kyprem. Jelikož se tenkrát na hráče pískalo a celková atmosféra nebyla vůbec dobrá, bylo jasné, že se na stadionu U Nisy jen tak hnedle reprezentace neobjeví. Dvouletá karanténa skončila až letos příjezdem Lotyšska. ...sice přátelák, které bytostně nesnáším, ale přeci jen repre!

První poločas byl mírně řečeno mdlý a opět se tu a tam ozýval z hlediště pískot. Po změně stran to však bylo o poznání jinší kafe. Hráči zpřesnili hru, začali obstojně kombinovat a hlavně si začali nabíhat do volného prostoru. Není divu, že góly na sebe nenechaly dlouho čekat. Ve 49.minutě zužitkoval Plašilův průnik po pravém křídle Pablo Escobar Bednář a konečně jsme vedli - 1:0. O pět minut později to bylo již 2:0, když se prosadil Fenin. Na 3:0 zvyšoval v 74.minutě Pospěch. Nejhezčí akci zápasu založil exslávista Necid, který se obratně vyhnul faulujícímu protivníkovi a kolmici vyzval ke sprintu agilně hrajícího Pospěcha. Ten s ničím neotálel a sprint přes půl hřiště zakončil parádní střelou z hranice pokutového území, 3:0. A opět o pět minut později padla další branka. To se po Kadlecově akci prosadil závěrečnou tečí Tomáš Necid. V nastaveném čase vstřelili čestný úspěch i hosté a proto svítilo na světelné tabuli konečné skóre 4:1.

Po tragických výkonech posledních měsíců přišla konečně výhra a náznak koukatelného fotbalu. Doufejme, že toto byla první pomyslná vlašťovka a s vyhlídkou lepších výkonů začneme pomalu stoupat z fotbalového suterénu do vyšších pater, kam snad ještě patříme.

  

ČESKÁ REPUBLIKA : ŠVÝCARSKO

Basilej 7.6.2008 - EURO 2008

  1:0

Sehnat lístek na letošní EURO oficiální cestou bylo zhola nemožné. Hraboši na svazu si z národa udělali prdel a jejich losování hravě předčilo i legendární výběrové řízení firmy SYNER. Naštěstí, když člověk chce, tak jde skoro všechno. Díky Šlapimu, jeho strejčkovi a nejmenované korejské automobilce získává Gerd lístky na všechny 3 zápasy ve skupině a jelikož není hamoun, tak mi jeden přenechává (samozřejmě ten nejdražší za 170 éček :-). Těsně před odjezdem se mi ještě naskytla možnost lupenu i na Portugalce a dokonce i na Turky. Turky s díky odmítám, ale o Portugalsko mám eminentní zájem. Nebyl jsem však jediný a tak rozhoduje virtuální E-mailová střižba. Mé nůžky se bohužel otupily o Cajtův kámen a tak frčím pouze na úvodní zápas celého šampionátu.
Do Basileje je to nějakých 900 kiláků, které hravě zdoláváme během páteční noci. Ráno se rychle ubytujeme ve fancampu ve městečku Bad Bubendorf a už nasedáme do vlaku, který nás odváží do centra dění, do Baslu. Ve městě děláme klasické kolečko hospůdka – památky – fanzóna a hurá ke stadionu. Tady nás při vstupu čekají „drobné“ komplikace pramenící z nedomyšlené organizace místních pořadatelů. Stadion byl totiž z „bezpečnostních“ důvodů obehnán plotem a do tohoto areálu vedla pouze jedna jediná cesta tvořená asi deseti turnikety. Před vchodem se proto vytvořila neskutečná tlačenice, v které jsme uvízli na zhruba šedesát minut! O prsa stíháme slavnostní zahájení, které se tentokráte obešlo bez zdlouhavých proslovů politiků a organizátorů a po zhruba dvacetiminutovém představení pořadatelské země začíná EURO 2008! Úvodní zápas byl pro mě osobně neskutečným zklamáním. Takhle špatný herní projev, s nulovou dávkou moderního fotbalu, jsem opravdu nečekal. S výjimkou Petra Čecha, Libora Sionka, Tomáše Ujfalušího a v určitých fázích zápasu i Zdeňka Grygery bych všechny naše reprezentanty vystřídal po dvaceti minutách hry. Jediným světlým okamžikem zápasu byl gól Václava Svěrkoše ze 70. minuty, který našemu celku zajistil veledůležité tři body. Tomuto vítězství bylo bohužel podřízeno vše, včetně herního projevu. Nu což, máme tři body a tak se jde slavit. Kam jinam než do centra, do fanzóny přímo pod katedrálou Balser Münster. Tady skoukneme večerní koncert portugalského nároďáku, svlažíme hrdla několika Carlsbergy a po půlnoci se vydáváme na vlakáč a jedeme na stadion číslo 9 do Bubendorfu. S ubytováním je to z počátku trochu complication. Nocleh v autě i stavbu stanu rovnou zavrhujeme, pod širákem v dešti je to celkem nepohodlné a tak se nasquatujeme do připravených mega stanů s pokojíky a postýlkami po 55CHF :-)
Další den se nese ve znamení turistiky. Navštěvujeme římský amfiteátr Augusta Raurica v nedalekém městečku Augst a také si děláme výlet na rozhlednu nad městečkem Liestal. Večerní a podvečerní program je předem jasný. Jsme přeci na EURU! :-) Já však shlédnu pouze první poločas zápasu Rakousko : Chorvatsko a musím se s klukama rozloučit, neboť se vracím linkovým busem zpět do Čech.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

ČESKÁ REPUBLIKA : KYPR

Liberec 28.3.2007 - kvalifikace EURO 2008

1:0

Tento článek není vhodný pro osoby mladší 12 let!

Reportáž z tohoto zápasu by si zasloužila vlastní rubriku s názvem „Na vlastní uši“. V atmosféře nepodařeného, nezvládnutého a hlavně prohraného zápasu s Německem a následné mediální štvanici bulvárních plátků na fotbalové „zhýralce“ v řadách reprezentantů se odehrával další neméně důležitý duel s reprezentací Kypru. Nic jiného než tři body si náš nároďák nemohl dovolit. V nepříliš povedeném a fotbalově nezáživném duelu se to s trochou štěstí podařilo. Jediný gól vsítil ve svém patnáctiminutovém pobytu na hřišti Radoslav Kováč, který vystřídal zraněného Zdeňka Grygeru. Vzápětí vsítil jedinou a tedy rozhodující branku a poté se i on zranil. Na jeho (jejich) místo musel nastoupil poslední zbývající obránce v týmu Martin Jiránek. Toť vše po stránce fotbalové. Spíš bych se chtěl zmínit o celkové atmosféře okolo tohoto duelu. Rozhodně nesouhlasím s tím, že by fotbaloví reprezentanti naší republiky měli slavit narozeniny mezi dvěma duely alkoholem a za přítomnosti kurviček. Dobře si však vzpomínám na návrat naší zlaté olympijské party z Nagana 98, kdy se z letadla vypotácela „na plech“ společensky znavená parta hokejistů a celý národ je vítal jako hrdiny a slavili jsme s nimi celou noc a celý den. To byli také sportovci, také reprezentanti, ale ti dokázali vyhrát zlatou olympijskou medaili!!! Fotbalisté prohráli a tak začal hon na čarodějnice.

První co mě nakrklo byl názor jednoho kolegy z háku, kterého ze všeho nejvíce zajímalo, zda-li ty kurvičky nebyly náhodou placeny z jeho daní???!!! Jediné co ho omlouvá, že je to takový sportovní neználek a pravděpodobně netuší za jaký bakšiš dnešní čutálisti kopou.

Nu což. Je středa, ke všemu ještě „pohárová“, a tak končím pracovní proces o něco dříve a vydáváme se na jedno předzápasové. Cestou jsem se tak trochu obával, že zápas bude tak říkajíc o hovně, a že se budeme trápit. Bohužel se to splnilo do posledního puntíku. Také mě zajímalo jak se po takové aféře a hlavně mediální masáži bude chovat český fotbalový fanoušek. V koutku duše jsem očekával nějaké vtipné transparenty, dvojsmyslné hlášky, popěvky, no prostě takovou tu nadsázku a trochu toho švejkovství. Do osmdesáté minuty odpovídala atmosféra předváděné hře. Nuda na hřišti - nuda v hledišti. A pak to začalo. S několika zkaženými přihrávkami a několika minelami dorostenecké úrovně začal pískot v hledišti. Jasně, chlapi na hřišti hráli kulový a tak si to asi zasloužili. Budiž. Ale co přišlo potom to byla tragédie malého českého človíčka. Např. pod námi sedící parta fanoušků z Průhonic, s jednotnými dresy Holští prdi, celý zápas povzbuzovala a od inkriminované 80.minuty začali bubnovat a vyřvávat „Umíte hovno!“. Ne hrajete hovno, ale „Umíte hovno!“. Moc by mě zajímalo co krom toho, že se umějí tito borci slušně vylejt ve fotbale dokázali. Samozřejmě vše doprovázeli soutěží hoď svůj kelímek na trávník a neustále omílali cosi o čůrácích. Další invenční slogan vyšel z dílny sousedů na levoboku. Ti se rozskandovali v rytmu „Chlast, děvky, chlebíčky.“ ...což se několikrát opakovalo?? No a finále přišlo po závěrečném hvizdu. Přesto, že výkon naších reprezentantů nebyl nikterak oslnivý, přesto jsme ve třech zatleskali hráčům za tři body. No spíše to bylo na just těm křupanům kolem. Jeden takový hrdina na nás začal pořvávat „Komu tleskáš Vole“ no a to už jsem nevydržel a od plic se neslo „Takovým č….ům jako seš ty!“ Týpek to hned na podruhé pochopil a už se mezi námi strhla taková drobná kočkovaná ve stylu pistolníků z filmu Limonádový Joe.

Každá bodová ztráta, natož prohra, zamrzí. Některá dokonce i nasere a pak mají fanoušci právo dát to hráčům najevo, ale aby atmosféru na stadionu vnutil divákům již před zápasem bulvár, to jsem zažil poprvé a doufám, že naposledy. Ve Welsu nashledanou!

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

IRSKO : ČESKÁ REPUBLIKA

Dublin 11.10.2006 - kvalifikace EURO 2008

1:1

Když se losovala kvalifikace o Euro 2008 a do skupiny nám byly přilosovány reprezentace Německa, Slovenska, Welsu, Kypru, Irska a San Marina. Bylo jasné, že do Irska pojedeme stůj co stůj. Ve výjezdovém plánu ještě figuroval Kypr, ale pouze pokud by byl v rozumném termínu pro vícedenní dovolenou s babama. Zápas na Kypru se však hraje až koncem listopadu 2007 a tak vyrážíme bez bab :-) do Irska!

Dopravy se již tradičně chopil Dubák a nalezl bezkonkurenčně nejlevnější letecký spoj od irských aerolinek Ryanair za neuvěřitelnou cenu 36,56E tam a zpět. Po přepočtu na českou měnu to činilo cca 1050Kč se všemi poplatky! :-) No drobnou mušku to přeci jen mělo... letenky byly zabukovány na trasu z Frankfurtu-Hahn do Dublinu a zpět. A tak se vydáváme dvěma vozy v počtu deseti kousků směr německý Hahn. Osádku dieselového vozu tvořili Robo, Filip, Ondra, Milan a Raďas. A v benzíňáčku frčeli Bery, Dubák, Surin, Aleš a Gerd. Cesta ubíhala v pohodě a po devíti hodinách jízdy jsme na místě. Do odletu zbývá jedna hodina a tak se jdeme informovat co se smí a co nesmí převážet na Ostrovy. K našemu údivu těmto aerolinkám nevadí téměř nic a tak nám povolují i plechovkové pivo. Po dvouhodinový letu přistáváme v Dublinu v jedenáct večer místního času a s napětím očekáváme zda-li nás na letišti budou čekat kluci žijící v Irsku. Už v tunelu spojujícím odbavovací halu s přistávací plochou je slyšet Dejvův hurónský řev: "Když Češi. Když Češi vystupujou, cejtím se jak v nebi." A tak je jasné, že odvoz z letiště asi klapne. Díky Zélovi a Kruldovi, který si náš pobyt v Irsku vzal tak nějak pod patronát, nasedáme do aut a jedeme se ubytovat do jednoho slovenského hostelu a pak rovnou do Kruldovi restaurace Czech Inn. Tady máme rezervačku a u stolu je krom nás deseti ještě majitel Krulda (ó to krásně zní :-), Dejv, který přiletěl na tento spiel z Manchesteru, Zéla, který v současné době maká v Dublinu a jedna kočka z Bolky taktéž žijící v Irsku, která čekala na Gerďáka. Škoda, že s námi nemohl ponocovat i Karlík Kunartů, který nás přišel alespoň přivítat na letiště. První večer je ve znamení poklidné debaty o všem možném a ochutnávek místního Guinnesse či testování jak hořce chutná Plzeň za stopade. Krulda je však grand a tak nám vystavuje volný lístek :-)  Kolem čtvrté ráno se zvedáme a jdeme chrnět. Někteří do hostelu jiní k Zélovi či k jednomu kámošovi od Ondry.

Druhý (fotbalový) den začínáme prohlídkou Dublinu. Dublin je takové typické ostrovní město s nízkou zástavbou, úzkými uličkami a spoustou restaurací a hospůdek. A právě po těchto pamětihodnostech se vydáváme. V Temple Baru přicházíme na chuť irské whisky Paddy a snažíme se o to samé i u místního piva připomínajícího Guinnesse. V době oběda se přesouváme do další z hospůdek a objednáváme si něco echt Irského k jídlu. Ja volím Irish stew což je takový kompromis mezi polévkou a omáčkou z jehněčího masa se zeleninou a kroupami. Docela to ušlo. Robo to však komentoval slovy bramboračka za třista. K pití koštujeme 7% pivo An Brain Blásta, které je tak kurevsky hořké, že vytahuji z baťohu tatranku. Po obídku nastává další část prohlídky města se záměrem omrknout nějaké obchůdky, ale nákupní horečka z nás pomalu vyprchává a přesouváme se na místo srazu do Czech Innu. Cestou tradičně potkáváme Míru Bosáka tentokráte bez Vladimíra Táborského za to s dalším sporťákem z ČT Kozohorským. Ti co sledovali Vyvolené poznávají v Czech Innu i jednoho z protagonistů této úchylárny normála Martina Horáka. V pubu se spolu s námi shromáždilo asi 200 fanoušků v českých dresech a vypadá to, že se půjde hromadně na stadión. Po dohodě se zhruba dvě hodiny před výkopem všichni vyhrnou před hospodu a jde se na fotbal. Docela fajn pocit.

Na staďáku mají někteří z nás lístky na hlavní tribunu a ostatní do kotle. Takovej Dejv se však zdržel v Czech Innu malování vlajek do dívčích dekoltů tak dlouho, že mu jeho kámoš z Manchesteru zmizel i s lístkem. Nějak se kluci nemohli najít a proto zoufalej Dejv za zvuků národní hymny šplhá po okapu na jeden z okolních domů a jako Široko ve Stínadlech od Fóglara skáče z jedné střechy na druhou, až se dostává ke zdi tribuny. Dle jeho slov byla asi osm metru vysoká. Co je to však pro Spidermana a tak se odřenej jak hovado dostává na stadion. My se mezitím jdeme podívat jak se naši kluci rozcvičují. Když vidíme, že je přímo u hřiště asi dvacet volných míst pro nějaké výjimečně důležité osoby. Využíváme nepozornosti pořadatelů a ihned zaujímáme místa v první brázdě u trávníku. Jak typické pro ostrovní fotbal :-) Jó fotbal se hrál docela hroznej, většina Čechů nadávala na defenzivní taktiku. Mě by defenzivní taktika nevadila, ale musela by být doplněna chutí vstřelit gól a ne takovou sračkou co jsme tentokráte předváděli. Časem uvidíme jestli ten bod z Irska byl málo, nebo naopak rozhodl o našem postupu. Góly padly pouze dva. Na straně Irů, kteří díky zraněním nastoupili v B-éčkové sestavě, skóroval v 62.min Kevin Kilbane a za Čechy srovnával o dvě minutky později Honza Koller.

Po zápase se přesouváme do našeho irského domova do Czech Innu. Jelikož zápas končil kolem desáté hodiny večer a letadlo nám letělo v osm ráno, zrušili jsme ubytování v hostelu a volíme nonstop přípravu na odlet. Pouze řidiči si šli po půlnoci lehnout a načerpat síly na cestu po německých dálnicích. V šest ráno se s Dubákem a Dejvem vydáváme hledat taxi, které by nás odvezlo na letiště. Po zjištění, že nám zbylo dohromady pouhých 15E volíme poněkud racionálnější dopravu dvoupatrovým autobusem. Let byl naprosto klidný bez turbulencí a přistání bylo jak do peřinky. Sotva jsem se probudil. Horší to bylo s cestou do LB. V Německu klapalo vše bez problémů, ale v Praze to bylo peklo! Uvízli jsem ve dvouhodinové zácpě. Paradoxně se na nás z billboardů usmívali politici ujišťující voliče o tom, že právě oni jediní jsou schopni vyřešit pražskou dopravu.

Výjezd to byl monstrózní. Velký dík patří klukům z Irska za poskytnutý azyl a dvojnásobný dík Kruldovi za pohostinnost a nové dresy!

  

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit článek

  

HOLANDSKO : ČESKÁ REPUBLIKA 2004

Aveiro 19.6.2004 - EURO 2004

  2:3

Na EURO do Portugalska vyrážíme v úterý 15.6. ihned po skončení zápasu s Lotyšskem. Naše zadky se do dějiště šampionátu vezou dvěma Volkswageny Transportér, zapůjčenými v Plzni. Postupně nabíráme po celých Čechách všech 14 účastníků naší expedice „za fotbalem“ a kolem třetí hodiny ranní opouštíme Českou republiku. Do Aveira je to tři tisíce kilometrů a tak je jasné, že budeme dělat nějaké přestávečky. První pauzu máme poblíž Paříže, kde sledujeme remízový zápas mezi Řeckem a Španělskem. Po fotbale nás čeká další noční etapa s cílem v San Sebastianu. Do tohoto Baskického města přijíždíme za neskutečného poledního žáru a ihned míříme na pláž, kde naše sýrově zbarvená těla vystavujeme španělskému slunci (???). Samozřejmě někteří borci slunění přehnali (Gerd dokonce usnul) a proto několik následujících dní trpí. Naštěstí v místních hospůdkách je příjemnější klima a tak v poklidu sledujeme další dvě fotbalová utkání. Následující den nás vítá pořadatelská země, Portugalsko. Spánkový deficit doháníme v lesoparku nad Guimaresi a po probuzení nabíráme směr Porto, kde se věnujeme ochutnávce místních vín. V předvečer utkání s Nizozemci, se v klídku zabydlujeme v „českém“ kempu Barra.

V den D, asi hodinu po poledni, nasedáme do autobusu a míříme do 10km vzdáleného Aveira. Centrum města je zaplaveno fanoušky v oranžových dresech, vestách, kalhotách a snad i slipech. My se však snažíme najít fanszónu, kde by se dle našich informací mělo nacházet několik stovek českých příznivců. Toto prostranství nakonec nalézáme, ale po několikasethlavém davu ani vidu, ani slechu. Za to zde potkáváme Drobňase, kterého od dob studií nikdo z nás neviděl a tak ihned usedáme k čepovanému Carlsbergu a v pohodové atmosféře vyčkáváme do začátku utkání. 

O tento zápas byl obrovský zájem a několik měsíců před šampionátem bylo beznadějně vyprodáno. Příznivcům obou táborů byla organizátory přidělena kvóta cca 6000 vstupenek. V Čechách se o tyto vstupenky svedla velká bitva formou „národní loterie“. Nevím jak to probíhalo v Holandsku, ale jedno je jisté: V hledišti Estádio Municipal de Aveiro sledovalo utkání trojnásobné množství příznivců oranjes. Naštěstí pouze „sledovalo“, neboť po většinu zápasu byli slyšet pouze čeští fans. Nic na tom nezměnilo ani brzké vedení Nizozemců, kdy se již ve 4.minutě trefil Bouma a za další čtvrt hodinu se ta kurva Nistelrooij poflakoval tak dlouho v ofsajdu, až mu z levé strany Robben ideálně naservíroval roteiro a rázem jsme prohrávali 0:2. Byl to sice trošku šok, ale během tří minut bylo rázem veseleji. Baroš se probil do šestnáctky a v pádu stačil přihrát Kollerovi, který snížil na poločasových 1:2. Po přestávce se i nadále hrál skvělý útočný fotbal s řadou šancí na obou stranách. Každou chvíli zvonily tyče, či břevna a brankáři museli předvádět famózní zákroky, aby skóre nenabývalo hokejových rozměrů. V 71.minutě však van der Sar nestačil na Barošovu dělovku zpoza velkého vápna, která znamenala remízový výsledek 2:2. V tuto chvíli se v českém sektoru strhlo fotbalové šílenství a každý z nás si přál Holanďany dorazit třetí brankou. Toto přání se stalo skutečností v 85.minutě, kdy balon putoval po ose Baroš – Heinz (střela) – van der Sar – Poborský – a před prázdnou kasou stojící Vláďa Šmicer. Od této chvíle celý sektor děkuje vestoje hráčům za předvedený výkon a po závěrečném hvizdu několikrát vyvolává trenéra Brücknera za jeho odvážný, ale geniální coaching.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

NĚMECKO : ČESKÁ REPUBLIKA

Lisabon 23.6.2004 - EURO 2004

  1:2

Další utkání hrajeme až za čtyři dny v Lisabonu a tak cestujeme na jih za teplejším mořem. Oceán omývající portugalské pobřeží je však kurevsky ledový, a proto nechápu proč ho pojmenovali Atlantik. Až na teplotu vody je zde vše téměř ideální: čisté moře, slunce svítí vod rána do večera, ubytování přímo na pláži, TV s fotbalovými přenosy v jedné z rybářských hospůdek a hlavně levné pivo. Z tohoto přímořského ráje se nám pochopitelně nechce a tak telefonicky rušíme jednu ze dvou nocí v lisabonském hotelu. Do hlavního města Portugalska se přesouváme až v den utkáním a hned nás čekají problémy se zlodějskou mentalitou místních obyvatel. Dohoda o bezproblémovém stornování noclehu samozřejmě neplatí a přicházíme o zálohu 200€. Místní nenažranec však přichází o 14 nocležníků, neboť raději odjíždíme do kempu.

Cestou na stadion diskutujeme, kolik hráčů ze základní jedenáctky bude asi odpočívat. Když na světelné tabuli stadionu krále José de Alvalade XXI. vidíme sestavu s 9 radikálními změnami, vzhlížíme k zápasu s obavami. Je jasný, že všichni hráči co nastoupili, jsou kvalitní playeři, ale devět změn najednou se musí projevit. Od začátku taháme za kratší konec a např. takový Vachoušek či Lokvenc jsou vyloženě bídní. Pouze gólman Blažek ukazuje své nesporné kvality a v poli se prosazuje zejména ostravský Marek Heinz, který vyrovnává z trestného kopu na poločasových 1:1. Této brance předcházela individuální chyba Plašila, kterému po slibném úvodu narostla křídla a zkusil zahrát jednomu z Němců na housle. Míč se dostal k Ballackovi a ten přesnou střelou skóroval. Po přestávce poslal trenér na hřiště Baroše a později i Poborského. S přibývajícím časem se začala lepit na soupeřovi kopačky nervozita, a proto se daly očekávat šance i na naší straně. V 77.minutě postrčil v pohodě hrající Heinz míč za alemánskou obranu a rychlonohý Baroš nadvakrát překonal Kahna v německé brance. V tuto chvíli vyletělo 10000 českých fandů ze svých sedadel a mohli jsme oslavovat další vítězství na turnaji.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

ČESKÁ REPUBLIKA : DÁNSKO

Porto 27.6.2004 - EURO 2004

  3:0

Na čtvrtfinálový zápas jsme zakoupili lístky v kempu od zklamaných Holanďanů, kteří již nemohli skončit ve skupině lépe něž druzí. Původní návrh 150€ za jeden lupen byl dalek našich představ a tak se dvacet minut licituje, až se cena ustálí na stovce za jeden kousek. Tato koupě lístků však mění itinerář naší cesty a musíme vypustit plánované "via ferraty" v Pyrenejích.

Čtvrtfinálový soupeř nám vzešel ze severského „derby“, kdy Švédům i Dánům stačila k vyšachování favorizované Itálie remíza 2:2. Samozřejmě tento zápas skončil dle předpokladů, a proto se v Portu na novém stadionu Dragao, utkáváme s Dány. Z prvního poločasu mám velmi rozpačité dojmy, ale co jiného čekat od tak důležitého utkání, jakým je čtvrtfinále mistrovství Evropy. Druhá půle je však jiné kafe. Tři minuty po změně stran nachází Poborský hlavu dvoumetrového Kollera a je to 1:0. Od této chvíle je na hřišti pouze jedno mužstvo s jediným střelcem. V 63.min vybízí svou další gólovou přihrávkou Poborský Baroše a ten chytrým lobem zvyšuje na 2:0. Ještě nedozněly oslavné chorály českých fanoušků a už se na gólmana Sörensena řítí opět Baroš, který tentokráte volí razantní střelu, 3:0. Ho-ši děkujem, ho-ši děkujem zní nočním Portem a my hned ráno míříme směr Liberec.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

 

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

IRSKO : ČESKÁ REPUBLIKA

Dublin 31.3.2004 - přípravné přátelské utkání

2:1

autor: Aleš A.N.R.

Když jsem se chystal na cestu do Irska, ptal jsem se Gerda (toho času na ‘studijním’ pobytu v Dublinu) na co rozhodně nesmím zapomenout. Dostal jsem jednoznačnou odpověď: "Nesmíš přijet bez reprezentačního dresu, bude tady 31.března hrát naše Áčko!" Mám kartáček, pas a dres, jsem tedy připraven.

Zdálo se to jako dlouhá doba, ve které úplně v klidu seženeme lístky do našeho kotle. Bylo to ovšem malinko komplikovanější. Lístky jsme museli objednávat přes naši ambasádu. Vyšlo to, máme je (20 Euro na stání)! Ovšem nedokážu si představit, že bych se musel na naši ambasádu obrátit s nějakým, jen mírně komplikovanějším problémem. Na naše francouzské kamarády, kteří se chtěli podívat, jak vypadá fotbal, se samozřejmě nedostalo. Nevadí! Nastal den D. Dle zpráv z internetu víme, že všech 40000 míst je vyprodáno. 450 lístků koupili Češi z Dublinu a dalších 150 přiletí z České republiky. Těšíme se.

Další náš plán a to dát si před zápasem několik plechovek piva a ušetřit tak kapse, opět nevychází! Je několik hodin do výkopu (19:30 irského času) a Gerd nutně musí na internet a pak se ještě vykoupat. Jeho omluvu, že si nebude mýt hlavu, přecházíme s úsměvem.

Vyrážíme na stadión. Cestou potkáváme našeho nejskalnějšího fandu, Alžířana Massíma, oblečeného, jak jinak, v dresu s Rosou na zádech. Už i vykoupaný Gerd s fotbalovým analfabetem Rudou nás dohnali a v dobré náladě pokračujeme ke stadiónu. Cesta je poklidná, snad jen náklaďák, který vytroubí fotbalovou melodii, zaslouží naše ovace. Už jsme u stadiónu a naše volba jednoznačně padá na hospodu, kde si dáme točenou jedničku. Naše červené dresy (a Kruldův žlutý teplický) jsou v záplavě zelené a bílé jako pěst na oko. Dáváme se do řeči s domácími, kteří překvapují výbornými znalostmi o naší reprezentaci.

Těsně před první kontrolou ještě rychle konzumujeme několik plechů. A už jsme na stadiónu. Severní terasa. Hledáme spřízněné duše. Zatím marně. Co dělat, vytváříme kotel a svoláváme všechny k nám. Daří se, už nás není osm, ale osmnáct. Nevěříme, že stadión, podobný teplickému, je pro 40000, ale v době výkopu je zaplněn.

Zápas začíná. Fandíme po celou dobu, jde to dobře, Irové se až na několik záchvěvů při jejich vedení na nic nezmůžou. Pivo! Volají naše hlasivky o poločase. Mají smůlu, nic se tu neprodává a slivovice žízeň moc nezahání. Po přestávce se naše řady ještě rozrostou, je nás kolem šedesáti. Přichází neodmyslitelná dešťová sprška. Statečně se v hledišti bijeme, ale k vítězství to našim nepomáhá. Bez Pavla Nedvěda to opravdu asi nejde! Gól v nastavení a prohra. Naši schlíple odcházejí do kabin, bez jakéhokoli pohledu stranou.

Když jsme prohráli na trávníku, jdeme vyhrát alespoň do Temple Baru, čtvrti s nespočtem hospod, klubů, diskoték. Nejdeme daleko, salónek v první hospodě je náš. Zde zcela vládneme. V TV opakují ten smolný zápas. Baroš zrovna vyrovnává! Vrcholem je vláček asi 30 lidí přes celou hospodu i nahoru do patra za zpěvu ‘Vysokého jalovce’. Zavírají překvapivě brzy, měníme lokál. Po chvilce bloudění jdeme na diskotéku. Pohoda vládne i zde, brzy opanujeme parket, což potvrdíme vyvěšením vlajky. Alkoholu v krvi rychle přibývá!

Cestou domů už jen musím několikrát ‘sportovnĕ’ aplaudovat partičkám místních teenageru, kteří na mě pokřikují ‘Dino, Dino!’ Mám dres s Kollerem. V obchodě pak dostávám bagetu s takovým úsměvem, že podezřívám prodavače z homosexuality. Ale bude to asi tím dresem.

Povedená akce, až na ten výsledek…

    

RAKOUSKO : ČESKÁ REPUBLIKA

Vídeň 11.10.2003 - kvalifikace EURO 2004

2:3

Desetitisícová kvóta vstupenek určená pro české fanoušky byla již několik týdnů před utkáním rozebrána, přesto i bez lístku na utkání vyrážíme do Vídně. Je jasné, že domácí Rakušané nevyprodají padesátitisícový kotel Ernsta Happela, a tak bez obav míříme na hraniční přechod Hatě. Čekací doba je na hranicích cca 20min a tak v pohodě bez stresu vjíždíme do Rakous. Při příjezdu do Vídně míříme ihned ke stadionu, který se nachází poblíž Prátru. V klídku si zaparkujeme v jeho těsné blízkosti a jdeme si zakoupit vstupenky. Systém nakupování je dost propracovaný a i ceny jsou velmi příznivé. Dětský lístek přijde na 3€, ženy, vojáci a studenti zaplatí 14€ a dospělí 27€. Tyto zlevněné lístky nejsou určeny někam do rohu, od kud není vidět, ale na jakékoliv místo na stadionu. Jelikož máme dvě vstupenky zakoupené v Čechách domlouváme se s velice vstřícnou pokladní, aby nám našla volná místa v těsné blízkosti. Nakonec se to daří a usedáme na stadionu dokonce do jedné řady!! V hledišti se schází asi 32 tisíc diváků a minimálně jedna třetina je oblečena v barvách českého národního týmu. Ačkoli nastoupilo v základní sestavě několik náhradníků je jasné, že nic jiného než vítězství Českého týmu se nečeká. První vlna nadšení se zvedne v hledišti ve 27.min, kdy Nedvěd přihraje lépe postavenému Jankulovskému a Češi se ujímají vedení 1:0. Od této chvíle proudí hledištěm jedna Mexická vlna za druhou, dost dobře se fandí, ale bohužel jsou to jako vždy pouze skandované pokřiky, i když jisté náznaky zpívaných chorálů se objevují. Doufejme, že do Portugalska se vše doladí a budeme se tam prezentovat stejně dobře na hřišti i v hledišti. Ve druhé půli Rakušáci zvedají hlavu a v 50.min Haas srovnává na 1:1 a v 78.min Ivanschitz dokonce strhává vedení na stranu domácích. V této chvíli se však ukáže síla našeho národního týmu a zejména nepostradatelnost Pavla Nedvěda, který postupně připraví góly pro Štěpána Vachouška a Jana Kollera. A tak si i v posledním utkání kvalifikace udržujeme neporazitelnost. Po několikaminutových ovacích se loučíme s hráči a vyrážíme na zpáteční cestu do Liberce. Jelikož za volantem sedí Kimi Raikonen, jsme na Harcovských kolejích za čtyři a čtvrt hodinky.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

ČESKÁ REPUBLIKA : HOLANDSKO

Letná 10.9.2003 - kvalifikace EURO 2004

3:1

Získat lístky na toto utkání, se rovnalo výhře ve sportce. Na nás se však usmálo štěstí a tak dvěma vozy vyrážíme směr Praha. Před stadionem míjíme desítky překupníků, šroubujících ceny lístků do neuvěřitelných výšin. Tito parazité si bez skrupulí řekli i o 5000Kč za jeden kousek. Nu což, my máme své jisté a proto hurá na staďák. V ochozech to již pěkně vře, zejména v sektoru Holanďanů, kterých přijely do Prahy zhruba dvě tisícovky.

Jako před každým mezistátním utkáním jsou před úvodním hvizdem zazpívány národní hymny obou celků. Nejprve hymna hostí a po tom ta naše, když však celá Letná sborově spustí „Kde domov můj…“ , tak je mi jasné, že v téhle atmosféře body rozdávat nebudeme. Moje předtucha se začíná naplňovat již po čtvrthodině hry, kdy Davids dostal za faul na Poborského červenou kartu a navíc zavinil penaltu. Z pokutového kopu nedá Honza Koller nizozemskému gólmanovi sebemenší šanci a ujímáme se vedení 1:0. Ještě do přestávky nádherným lobem zvyšuje Karel Poborský na 2:0 a zdá se, že je vymalováno.  Po přestávce se gólem van der Vaarta "Oranjes" vracejí do zápasu, ale jejich naděje netrvá déle jak 30 minut. To se k famóznímu sólu vydává rychlík Baroš, a když hokejovým blafákem obelstí van der Saara a s dobíhajícím van Bommelem si doslova vytře prdel, může Česká republika slavit konečné vítězství 3:1 a tedy i postup do Portugalska.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

HOLANDSKO : ČESKÁ REPUBLIKA 2000

Amsterodam 11.6.2000 - EURO 2000

  1:0

Na tento vrchol sezóny 1999/2000 se vydáváme autem v počtu 3 ks. Po vcelku pohodové cestě přes německé dálnice přijíždíme v dopoledních hodinách do Amsterodamu a hned se vydáváme do centra nasávat atmosféru šampionátu. Celé město tímto turnajem doslova žije, až mi to chvílemi připadá, že mám oranžový zákal. Po krátké prohlídce historického centra zasedáme do jedné z mnoha hospůdek určených pro fotbalové fans. Již nám je jasné proč v ulicích mají převahu oranžové dresy, všichni Češi totiž sedí v knajpách a popíjejí místní Heineken či Amstel. V těchto hospůdkách se rozpozná místní od našince nejen podle barvy dresu, ale i podle sklenice, z které svůj oblíbený mok pije. V Beneluxu je totiž zvykem podávat pivo v 0,25 l sklenicích. Dětskou sklenku s díky odmítáme a dožadujeme se dospělé porce. Popíjení v hospůdce je neustále doprovázeno zpěvem chorálu a lidovek, o což se starají zejména Moraváci se svým hudebním doprovodem. Tato před zápasová pohoda nám vydrží, až do páté hodiny odpolední, kdy se vydáváme metrem ke stadionu. Cesta metrem je zcela v režii Českých fans a při našem „Kdo neskáče není Čech“ musí řidič metra přibrzdit abychom vůbec dojeli.

Na stadion nás pouštějí dvě hodiny před začátkem zápasu, čehož využíváme k prohlídce Amsterodamské Arény. Opravdu skvostný barák. Aréna se pomalu začíná plnit, až se do ní vměstná 50000 diváků z toho min 10000 z České republiky. Fandíme celý zápas a chvílemi jasně předčíme domácí publikum. Zejména, když naši borci nebezpečně útočí což je vlastně po většinu utkání. Až do osudné 88.minuty se zápas vyvíjí minimálně na remis, v tu chvíli Jirka Němec lehounce přidrží de Boera a rozhodčí Collina píská pokutový kop. V ten samý moment se z našeho sektoru snáší na hrací plochu většina suvenýrů v oranžových barvách, které ve městě rozdával sponzorský pivovar Amstel. Penaltu Frank de Boer proměňuje a domácí se tak ujímají vedení 1:0. V posledních minutách máme ještě dvě gólové šance, bohužel ani jedna nekončí v holandské síti. V 90. min stačí ještě sympaťák Collina udělit kuriózní červenou kartu na lavičce sedícímu Látalovi, pro kterého tak ME končí. O týden později bohužel končí Euro i pro celou naši reprezentaci. Při odchodu z Amsterodamské Arény ještě ohodnotíme výkon hlavního rozhodčího sborovým „Italiano bastardo“, přijmeme pár gratulací od uznalých holandských fanoušků a vyrážíme směr ČR. 

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto