FC Barcelona : SK SLAVIA Praha

Camp Nou, Barcelona 5.11.2019 - základní skupina Ligy mistrů

0:0

O výjezd do Barcelony jsem původně moc nestál. Ve chvíli, kdy se objevila možnost využít charterového letu, jsem zbystřil a začal přemýšlet: „Co když Slavia na Camp Nou sekne Barcu? Ty u toho chceš chybět!?“ Tenhle červíček vrtající v mém sešívaném mozku měl práci sotva 10 minut. Po dopití kávy byl zájezd zaplacen! Následně se ozval Pinďa z A.N.R. a svou účast přislíbil i Krulda pobývající tou dobou v Malaze. Konečně výjezd s kámošema!

Po příletu do Katalánska a následném transferu do města, míříme na Bogatell Beach, která leží v těsném sousedství našeho hotelu. Zde v klidu přečkáme období zmatku a čekání na hotelovou cimru. Na koupačku to sice nebylo, ale dvě orosené v plážovém baru se šikly. Místní Estrella měla jedinou vadu na kráse a to cenu 8€ za půllitr. Uf. Naštěstí se přes tuto laťku žádné další barcelonské pivo nepřehouplo. S dvouhodinovým zpožděním dorazil i pan K. s tradiční výmluvou na nepojízdný automobil. Konečně jsme kompletní a můžeme vyrazit do centra. Po krátké aklimatizaci nás čekal vrchol v podobě Ligy Mistrů na Camp Nou.

Z poslední návštěvy tohoto svatostánku vím, že sektor hostí je úplně nahoře, odkud je sice slušný výhled po stadionu, ale mizerný na hřiště. Jelikož mám kochání se monumentálností tribun za sebou, kupujeme lístky do prostřední galerie. Stejný nápad mělo i několik stovek slávistů, kteří s rozumem sobě vlastním, ignorují předzápasové bububu od delegátů: „Hlavně si neberte žádné klubové barvy, jinak můžete být vyvedeni!“ Dresy, šály i vlajky v červenobílé kombinaci byly mezi domácími permanentkáři po celém stadionu. Můj odhad? Zhruba dvě tisícovky slávistů mimo sektor hostí. Celkově nějakých šest tisíc sešívek.

A jaký se hrál fotbal? Záleží na tom, komu dotyčný fandil. Místní asi moc spokojení nebyli. Jak ho vnímali nezaujatí diváci nevím. A ani mě to nezajímá. My slávisté jsme však zažívali extázi. Snová výhra se sice nekonala, ale remíza 0:0 je ve světle barcelonských miliard výsledek, na který se nezapomíná. A co víc. Způsob jakým se Slavia prezentovala, byl hoden obdivu. Skvěle zvolená taktika. Absolutní disciplína. Neustálý pohyb. Zodpovědná defenziva. Sympatická chuť být neustále nebezpečný. A hlavně žádná připosranost! To byl koktejl který namíchal Jindra Trpišovský. Základem bylo „zkrácení hřiště“ a udržení barcelonských hvězd mimo dostřel branky. Vysoké postavení dvou sešikovaných řad hned za půlící čárou skýtalo permanentní možnost rychlého přechodu do útoku a zároveň znemožňovalo Messimu a spol. roztáčet ten jejich pověstný kolotoč na hranici vápna. Domácí byli touto taktikou evidentně zaskočeni a i přes kvalitní náběhy Semeda a Dembélého se prosadit nedokázali. Jejich systém „Messi, kdesi“ nemohl na fyzicky i takticky dobře připravené slávisty stačit. To co prošlo na dostřel naší branky, a pár takových akci přeci jen bylo :-), zlikvidoval famózní Ondra Kolář. Jednoznačně nejlepší muž utkání! Zdatně mu sekundovali i ostatní. Zejména Peter Olayinka a Honza Bořil se předvedli v tom nejlepším možném světle. Béřa dokonce znovu skóroval. Vztyčený praporek však signalizoval neoddiskutovatelný offside. V podobné situaci se ocitla i Barcelona. Vidalův gól rozhodčí také neuznali. V tomto případě se však nejednalo o decimetry nýbrž o milimetry, které musel posvětit systém VAR. Sečteno podtrženo, zasloužená remíza. Sice se pár škarohlídů pozastavovalo nad nulou v kolonce střely na branku, ale nudný fotbal Pražané rozhodně nehráli. O aktivní hře slávistů svědčí i devět zahrávaných rohů.

Následující den byl ve znamení městské turistiky s trochou kultury a hlavně s výletem na kopec Montjuic, kde se v devadesátém druhém konaly Olympijské hry. Za zmínku ještě stojí anabáze se ztraceným účastníkem zájezdu v prostorách barcelonského letiště. Díky pátrací akci a nesčetnému vyvolávání ve všech možných jazycích se pána v důchodovém věku podařilo najít a odletět s půlhodinovým zpožděním. Slavia Forever!

  

SK SLAVIA Praha : FC Barcelona

Eden 23.10.2019 - základní skupina Ligy mistrů

1:2

Jak zpívá Jarek Nohavica: "Trumfové eso v mariáši hážu do talonu. Chtěl bych vidět Slavii, jak poráží Barcelonu." Pokus č.1 sice nevyšel, ale za 14 dní máme odvetu na Camp Nou :-) Každopádně, představení v Edenu bych se nebál označit přídomkem gala. Rovný s rovným na hřišti. Na tribunách jasná dominance! Tři čtvrtě hodiny před úvodním hvizdem se Vršovicemi neslo: "My jsme Slavia. Vy nejste nic!" To vše ve chvíli, kdy Messi a spol. vstupovali na trávník k předzápasové rozcvičce. Jen co uvítací chorál dozněl, burácely zaplněné tribuny znovu: "Slávisti, dejte jim bůra! Dejte jim bůůůra!!" Vrcholem ultras produkce byla celostadionová kartoniáda vztyčená za zvuků znělky Ligy mistrů. Tématem červenobílého chorea byl nápis SLAVIA TILL WE DIE! (Nadosmrti Slavia!)

Sešívanou jízdu sice přibrzdil hned ve 3.minutě Lionel Messi, který vystihl Ševčíkovu chybnou rozehrávku a poté nedal Kolářovi šanci, 0:1. Herní útlum domácím a herní převaha Kataláncům naštěstí vydržely jen dvacet minut. Slávisté se rychle oklepali a začali hrát ten svůj čempionslíg fotbal. Ten fotbal, který Jindra Trpišovský před dvěma lety nazval "totálním". Ten fotbal, kterému se tehdy nabubřelí sparťané a škarohlídi smáli, až jsem z toho dostal tinnitus. Tak tenhle fotbal s "dřeváky", "atlety" a "nekopy", tak ten mě baví. A taky mě baví, jak to rudí nedávají :-))) 90 minut totálního nasazení, bojovnosti, adrenalinu, zábavy na hřišti i v hledišti. Po každém takovém spielu si připadám jak ve Svěrákově filmu Akumulátor 1. Tolik energie člověk nenasaje ani objímáním sekvojí v Sequoia National Park.

Po fotbalové stránce stojí za zmínku následující čísla:

Držení míče %: 47 - 53 Přihrávky celkem: 461 - 510
Střely celkem: 25 - 13 Klíčové přihrávky: 17 - 11
Střely na branku: 9 - 7 Naběhané km: 114 - 99,5
Zblokované střely: 6 -3 Vyhrané souboje: 23 - 14

Ze slávistického výčtu gólových příležitostí bych vypíchnul šanci z 20.minuty, kdy Bořil našel ve vápně Zeleného a jen díky reflexivnímu zákroku Ter Stegena nebylo vyrovnáno. Další dvě šance se vměstnaly do 37.minuty, kdy z ideální pozice zakončoval Masopust a následně z hranice velkého vápna Peter Olayinka. Jeho technickou střelu mířící do šibenice opět zneškodnil vynikající Ter Stegen. V 50.minutě konečně kapituloval. To se Honza Bořil prosmýkl mezi dvěma obránci a střelou bodlem vyrovnal na průběžných 1:1. Slávistická radost trvala pouhých sedm minut. Messi zahrál standardku na zadní tyč, kde Olayinka nedotlačil míč do zámezí, ale jen k Suárezovi. Ten napálil balón zpět do hřiště a od hrudníku bezmozného Olayinky doplachtil do slávistické sítě. Auu. Tohle bolelo. Takovéto góly fakt NE! Barca rázem vedla 2:1. Slavia hru ještě více otevřela a hrála na kontrolované riziko. Mohla si to dovolit. Bezchybně ji totiž fungovala stoperská dvojice Hovorka - Kúdela. Takhle čistě odebírat míče těm největším persónám světového fotbalu? Klobouček! A ta stahovačka od Hovorky na Messiho? o))) to byla paráda. A tak se není čemu divit, že Slávka v poslední desetiminutovce tlačila na pilu. Eden v tu chvíli bouřil jak nikdy předtím. Barcelona odkopávala a dokonce zdržovala! U nás v Edenu!!! Barcelona! Zdržovala! Bohužel žádná z dalších příležitostí se již neujala. Zejména dvě střely Pepy Hušbauera volaly po gólu. Škoda. Prohra. Nula bodů. Ale zápas jako víno, čemuž odpovídala i hlasitost pozápasové děkovačky. Slavia Forever!

  

SK SLAVIA Praha : BORUSSIA Dortmund

Eden 2.10.2019 - základní skupina Ligy mistrů

0:2

Tak tohle byl zápas hoden fotbalového Edenu! Špičkový fotbal na hřišti a na tribunách atmosféra jako řemen. Zejména chorea Tribuny Sever byly v naprostém topu. To kilíčko, co házím každý spiel do kelímku, za to stojí. Respekt hoši! O tom, že se chystá něco velkého, daly tušit signály na sociálních sítích. Zejména vzkaz v předvečer zápasu mě dostal: "Bohužel jsme dnes nestihli vše, co bylo potřeba. Zítra dopoledne znovu potřebujeme Vaši pomoc. Sraz v 9:30 v Edenu." ...ve všední den! Palec hore borci! A tady mi nezbývá než připojit jedno moudro ze Skandinávie. Sociologové zde zjistili/potvrdili, že se na švédský fotbal chodí spíše kvůli atmosféře, než kvůli kvalitě hry. Přičemž minimálně třetinu publika tvoří aktivní fanoušci starající se o atmosféru na stadionu. Kdo někdy viděl alespoň sestřih z derby mezi Djurgården a AIK, tak ví o čem mluvím.

V Edenu bylo ve středu vše. Špičkový fotbal. Soupeř hrající nejrychlejší kopanou v Evropě. Statečně vzdorující a po devadesát minut bojující Slávisté. Plný sektor hostí. Vyprodaný Eden. Pietní vzpomínka na Karla Gotta. Kartoniáda před úvodním hvizdem. Málo vídaný standing ovation při choreu. Celozápasový doping Tribuny Sever. A hlavně fotbalové drámo až do konce. Na pasáž mezi 60. a 70.minutou, kdy jsme Dortmund mačkali jak citrón, se bude vzpomínat ještě dlouho. Jasný, Dortmund byl po většinu utkání o krapítek lepší, rychlejší a fotbalovější, ale kůži zadarmo jsme neprodali. A vo to tady jde! Pokud bychom zlepšili finální fázi a začali konečně proměňovat alespoň ty největší tutovky, tak bychom ani ve "skupině smrti" nebyli bez šance. Pominuli výše zmiňované plusy na straně Dortmundu, tak ten hlavní rozdíl byl v tom, že žlutočerní dali dva góly ze tři brejků (Hakimi 2x) a naši borci ze dvou identických šancí ani jeden. Nu což, za dva týdny seknem Barcu a jsme opět ve hře :-) Každopádně kluci si závěrečnou (a i přes prohru bouřlivou) děkovačku zasloužili!

Slavia Forever!

  

FC INTERNAZIONALE Milano : SK SLAVIA Praha

Milán, Stadio Giuseppe Meazza 17.9.2019 - základní skupina Ligy mistrů

1:1

Los Ligy Mistrů byl pro příznivce Slavie snový. Barcelona, Dortmund, Inter Milán. Nebo-li Nou Camp (99.354), Westfalenstadion (81.365) a San Siro (80.018). Vím, správně by to mělo být Camp Nou, Signal Iduna Park a Stadio Giuseppe Meazza. Pro nás dříve narozené a spíše inklinující k AC, než k Interu, je to prostě takhle. Taky nechodím na Sinobo Stadium, ale dycinky do Edenu.

Z dob dřívějších i nedávno minulých mám tyto legendy již odfajfknuté a tak jsem si v koutku duše přál alespoň jednoho soupeře, kde jsem ještě nebyl. Nu což, okruh mých favoritů se neustále zužuje a tak vyrážím na výjezd se SVÝM klubem, nikoliv s otevřenou hubou jako kdysi. Letecky se mně samotnému nechtělo, proto volím variantu busem s Odborem přátel. Bohužel v nabídce není varianta s noclehem. Nechápu! Alespoň jeden bus by se jistě naplnil. Na předkolo do Kluže to sice neklaplo, ale tam byl šibeniční termín. …pár dní mezi vypadnutím Celticu, zorganizováním výjezdu a samotným spielem. Údajně nás bylo jen 13 zájemců. Zbytek preferoval 16 hodin v autobusu tam a po zápase 16 hodin zpět! Oceloví muži ti Slávisté! Já jsem vyměknul a tuto torturu odmítl. Do Milána to je blíž. Nějakých 11-12 hodin jízdy. Převedeno na dobu následné rekonvalescence - 2 až 3 týdny a to pro Slávii obětuji rád.

Cesta byla přesně taková, jakou jsem čekal. Peklo! Místo 2x potvrzené sedačky v přední části busu - sedadlo č.46 :-( S parťákem o rozměrech malé vzducholodi a váze jatečního býka. SKS forever! Další překvápko mě/nás čekalo na mýtné bráně u Milána. Carabinieri naše busy odkláněli na záchytné parkoviště, načež následoval nucený výstup a šacung zavazadel. Kdo nestačil svou dávku piv vypít během noci, měl smůlu. Smůlu měl i jeden slávistický autobus, který dvacet kiláků před Milánem nedobrzdil a narval to do kamionu. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo. Pro fanoušky z havarovaného vozu se otočil jeden z řidičů, co již parkoval u stadionu, a na zpáteční cestu do Čech byl povolán náhradní stroj.

V Miláně jsem na fotbale již potřetí a tak se po žádných pamětihodnostech nehoním. V půlce srpna jsem se jen pokusil objednat vstupenku do kostela Santa Maria delle Grazie, ale bez šance. Poslední večeři od Leonarda da Vinciho prostě neuvidím. A tak beru za vděk alespoň vyhlídkovou terasou na střeše Milánského Dómu. Tím mé turisticko-kulturní aktivity končí. Kafe, zmrzlina, pizza a už mířím metrem zpět na staďák.

Kontroly při vstupu byly důkladné a účinné. Několik zlobivců bylo lapeno s pyrem v trenýrkách a zápas pro ně skončil dřív než začal. Na fotbal bylo zvědavo rovných 50 tisíc diváků z čehož minimálně 3 tisícovky přicestovaly z Prahy. A rozhodně se neztratily. Atmosféra logicky gradovala po vstřelení vedoucí branky Petera Olayinky. San Siro tou dobou totálně oněmělo a tribunami se neslo: "Co jste tak ticho. Vy Kurvy, co jste tak ticho. Co jste tak tíííícho."

K výkonu hráčů na hřišti? Prostě top! Nebojácný, agresivní fotbal plný pohybu. Kdo čekal, že Jindra nechá na hřišti zaparkovaný autobus, tak se nemýlil. Parkoval však na půlící čáře! Vítězství nad slavným Interem viselo ve vzduchu až do 92.minuty. Po zbytečné standardce a následném nastřeleném břevnu přišla dorážka střídajícího Barelly, 1:1 :-( Trochu neobjektivně řeknu: "Nespravedlivá plichta a ztracené dva body!" Přesto respekt a díky! Slavia Forever!

 

  

FC DYNAMO Kyjev : SK SLAVIA Praha

Kyjev, Olimpijskyj 14.8.2018 - 3.kolo kvalifikace o Ligu mistrů

2:0

Na výjezd do Kyjeva jsem se vyloženě těšil. Tyhle východní destinace mě prostě lákají mnohem více než západoevropské metropole. Již od losu počítám s tím, že poletím se slávistickou výpravou speciálem. Po zveřejnění propozic jsem však zklamán. Letí se pouze na otočku :-( Den předem a po zápase hned zpátky. Za čtrnáct a půl litru žádná láce. S přihlédnutím k nesmyslným časům odletu a příletu to znamená další dvě noci v Práglu na hotelu. Obracím se tedy na nejmenovanou sportovní cestovku, kde za poloviční cenu obdržím akceptovatelnější variantu zájezdu. Do Kyjeva vyrážíme ráno v den utkání. Po příletu a ubytování se na hotelu, dávám spolucestovatelům vale a vyrážím na sólo prohlídku města. Klasické kolečko po místních pamětihodnostech zakončuji na Majdanu. Ve městě panuje nesnesitelné horko a tak dvě orosené na zahrádce přijdou k duhu. Času není nazbyt. Vše je neskutečně hektické a tak rychle na metro a hurá na stadion Olimpijskyj. Do sedmdesátitisícového kotle zavítalo čtyřicet tisíc dynamovců a něco málo přes tři sta slávistů. Atmosféra se však ani z poloviny neblížila té pražské. Zato na hřišti se děly věci. Hlavní roli v této tragikomedii hráli polští sudí. Nejprve Slavii neuznali vyrovnávací branku na 1:1, i když prvotní signalizace a zejména pohyby obou zainteresovaných sudích svědčili o opaku. Poté neodpískali standardku za zcela evidentní ruku na hranici šestnáctky a své mistrovské dílo dokonali uznáním druhé branky domácího Dynama. To, že padla z metrového offsidu viděl i Stevie Wonder v Michiganu. Podtrženo, sečteno. Slávisté sice podali statečný a srdnatý výkon, ale na postup to bohužel nestačilo. Dovoluji si tvrdit, že v obou zápasech byli sešívaní lepším týmem. Soupeř však prokázal své nesporné defenzivní kvality a zejména zkušenosti z takovýchto bojů.

Předváděný fotbal však tentokráte nebyl tím nejdůležitějším aspektem postupu. Postupové karty se rozdávaly v zákulisí. Místopředsedou UEFA je Grigorij Surkis bývalý majitel Dynama. Tento ukrajinský oligarcha přenechal v roce 2002 řízení klubu svému bratrovi Igorovi a sám povýšil na předsedu ukrajinského fotbalového svazu. Od roku 2013 je Surkis druhým mužem UEFA. Ano, to je ten týpek co na valné hromadě FAČRu hřímal rusky, že je nutné povolat do Čech „normalizační komisi“. To je ten týpek, co byl v roce 1995 až po uši namočen do korupční aféry a jeho Dynamo vyloučeno z rozehrané LM. To Dynamo, které dostalo stopku na další dvě sezony v Evropských pohárech. Tenhle Griša Surkis je přímým nadřízený polských sudích. ??? Není zapotřebí být ředitelem prognostického ústavu aby ses dopočítal, že jedna plus jedna je Dynamo. Tady postačí prvouka a množiny. Rozkaz zněl jasně: „Nesmí projet za žádnou cenu!“

Druhý den se novináři předháněli v rozborech neuznané branky Standy Tecla a vesměs se shodli na její neregulérnosti. Já to však vidím jinak. V kontextu! A tady je důkaz. Přepis komunikace polských sudích po neuznaném gólu:

Hlavní: „Ty Vole, neříkej mi, že ten střelec nebyl v offsidu!“

Mávátko: „Ty Vole, průser! Fakt nebyl!“

Hlavní: „No tak to je kurva průser! Koukej to zvednout nebo jsme všichni v píči!“ „... vo půlce něco vymyslíme!“

Poločasová přestávka v kabině:

Hlavní: „Dobrý voko píčo“ (Hlavní se smíchem poplácává pomezního po ramenou)

Mávátko: „Uf. Ještě, že tam to Ukáčko spadlo!“

Hlavní: „Miluju tenhle job! Miluju fotbal a jeho pravidla!“

Mávátko: „...hlavně jejich možnosti výkladu!“

Hlavní: „Přeeesně!“ (smích nesoucí se po Dněpru až do Černého moře)

Mávátko 2: „Dobrá práce hoši!“ (Give Me Five!)

Delegát: „Klika prdelní! Představ si situaci, že máš ten mikrák napojený na celý stadion a hned musíš divákům vysvětlit svůj verdikt!“

Hlavní: „Ty pičo, nestraš!! ...nejsme přeci nějaké zajebané rugby!“

Druhý den po zápase jsme čekali na letišti na odbavení. Asi pět metrů od nás stála čtveřice borců v jednotných sakách s bágly adidas. Na můj identifikační pokřik „Slavia Praha!“ zareagoval letmým pohledem pouze hlavní sudí Stefanski a ihned zaryl oči do podlahy. V tom pohledu bylo všechno...!

UEFA Mafia!

  

SK SLAVIA Praha : FC DYNAMO Kyjev

Eden 7.8.2018 - 3.kolo kvalifikace o Ligu mistrů

1:1  

Vyprodaný Eden. Parádní atmosféra. Hra na jednu branku. Velmi slušný fotbalový projev. Co více si přát! Slavia tentokráte opravdu „bojovala“ o Ligu mistrů. To, že jsme obdrželi poněkud kuriózní, někdo by dokonce mohl říci nefér branku, je sice pravda, ale rozhodně ne omluva a v žádném případě výmluva. Obrana prostě nebyla koncentrovaná a brankář Kolář, také mohl předvést více než úhybný manévr. Fotbalová spravedlnost však nebyla slepá a Slávia byla za svou aktivitu odměněna. V nastavení, po faulu na Standu Tecla, srovnal z pokutového kopu Pepa Hušbauer na konečných 1:1.

  

SK SLAVIA Praha : APOEL FC

Eden 23.8.2017 - play-off o Ligu mistrů

0:0

V odvetném zápase s Apoelem musela Slavia smáznout dvoubrankového maňasa z úvodního duelu v Nikósii. Při troše štěstí by se to mohlo i podařit. Už na Kypru byla Slavia herně lepším týmem. Domácí však využili slabé úvodní dvacetiminutovky sešívaných a po jednom šťastném a jednom naopak velmi povedeném gólu šli brzy do dvoubrankového vedení. Slavia si poté vytvořila minimálně tři gólové příležitosti, ale se skóre nepohnula ani jedna z nich.

Před vyprodaným Edenem se oproti prvnímu zápasu měl předvést uzdravený Danny a již aklimatizovaný Stoch. Danny sice nastoupil, ale od hráče jeho kalibru jsem čekal mnohem, mnohem víc. Jeho střídání v 71.minutě překvapilo málokoho. Já bych ho sundal už o poločase, ne-li dřív! To slovenská akvizice Stoch to bylo jiné kafe. Jeho rychlost a drzé průniky po levé straně byly cítit. Bohužel ani on nedohrál. Těsně před přestávkou špatně došlápl a do druhé půle již vůbec nenastoupil. Ta největší kalvárie se však odehrála při rozcvičce, kterou musel opustil Milan Škoda. Jediného slávistu, který je schopen dát gól, skolila viróza. Tuto nezacelitelnou ránu v sestavě se pokusil trenér zhojit nasazením Micka van Burena.

Úvodních deset minut se hrálo v šestnáctce hostí pod Tribunou Sever a atmosféra byla doslova pekelná! Dlouho jsem neslyšel Eden takto bouřit. S přibývajícím časem však slávistický tlak slábl a hra se limitně blížila k průměrnosti. Několik pseudošancí si naši hráči ještě vytvořili, ale o gólovce se dalo mluvit až v případě Dannyho tutovky ze 41.minuty. Stochův centr prodloužil patou Souček a snášející se oblouček napálil Danny z pěti metrů  do patnácté řady :-(

Kdo čekal, že se ve druhém poločase Slávisté pokusí o zázrak, musel být stejně jako já zklamán. Nakopávané míče na Milanu Škodu umí v "něco" přetavit opravdu jen Milan Škoda, ale ten jak víme nehrál. Zakládání útoků z vlastní poloviny trvalo/trvá věčnost a provázela je značná nepřesnost. Přihrávky byly pomalé a těžce zpracovatelné. A centry do vápna? Proč tam naši hráči neustále posílají bochánky letící dva dny to mně hlava nebere! Znovu jsem si vzpomněl na trénink Jablonce z před mnoha let, ve kterém Milan Fukal po takovémto padajícím listu chytil míč do rukou a na svého spoluhráče zařval: "Střílenej! Kurva střílenej!"

Ve zbývajícím čase měli Slávisté i nadále územní převahu. Držení míče i střelba byly statisticky na jejich straně, ale v reálu to vypadalo nemastně neslaně. Přičteme-li k tomu až trapně zdržujícího soupeře, nebyla šance zápas otočit. Škoda, takhle slabý tým v Edenu dlouho nebyl a dle mého názoru zase dlouho nebude. Natož v play off Ligy mistrů!

  

FK BATE Borisov : SK SLAVIA Praha

Borisov Aréna 2.8.2017 - 3.kolo kvalifikace o Ligu mistrů

2:1

Předkola evropských pohárů nabízejí krom nervy drásajícího fotbalu i možnost vycestovat do exotických, nebo naopak do turisty málo navštěvovaných destinací. Bělorusko je ten druhý případ. Významnou měrou k tomu přispívá špatná pověst zdejšího režimu v čele s prezidentem Lukašenkem. Vlastní zkušenost je však k nezaplacení a tak vyrážím vstříc "totalitě".  Mé obavy, že jedu do šedivého panelákova, kde budou dvě noci strávené na hotelu až až, brzy vzaly za své. Hlavní město Minsk mne mile překvapilo. Všude absolutní čistota, žádné vajgly, hovna od psů ani rozšlapané žvýkačky na chodnících. Pohodoví lidé, zajímavá kuchyně a ceny tak na 80% těch našich. Typickým architektonickým prvkem v Minsku jsou široké bulváry, prostorná náměstí, parky a spousta vodních ploch. Hlavní silnice mají čtyři proudy v obou směrech a i ty vedlejší minimálně dva. Prostoru je všude opravdu spousta. Dopravní zácpy zde určitě nehrozí a to žije v Minsku 1.7 milionu obyvatel. Naopak Borisov to je ospalá díra. Nebýt nově postaveného stadionu ležícího za městem v lesích, tak zde turista foťák nevytáhne.

Do 80 km vzdáleného Borisova jsme jeli přistavenými autobusy. Cestou na zápas se strhla docela slušná bouřka a chvílemi to vypadalo, že se utkání bude muset odložit. Nakonec se počasí umoudřilo a mohlo se začít. Od úvodního hvizdu do toho domácí začali šlapat a jasně nás přehrávali. Zejména pravá strana hořela jako toaletní papír. Frydrych s Jugasem nevěděli, kde jim hlava stojí. Na slávistech bylo jasně vidět, jak jim důležitost utkání svazuje nohy. Někteří borci měli tak sevřené půlky, že by přeštípli desítku drát. Chudák Danny, který se snažil dirigovat hru, ale nebylo komu přihrát. Každý si hlídal ten svůj miniprostor s pocitem, hlavně něco nezkurvit. Chyby však přicházely s železnou pravidelností :-( Ta první fatální již 5.minutě po sérii nedorozumění defenzivních hráčů. Brankář Laštůvka se snažil celou situaci zachránit vyběhnutím daleko za hranici šestnáctky. Domácí útočník Signěvič byl však u míče dříve a hlavou přehodil slávistickou jedničku, 1:0. Celý první poločas byla jedna velká hrůza. Domácí sice neútočili pořád, ale když, tak to smrdělo gólem. O tom, že fotbal nemá logiku se přesvědčil celý stadion ve 44.minutě, kdy Danny zakroutil rohový kop na hlavu Milana Škody, 1:1. V tuto chvíli museli dát Bělorusové další dvě branky a tak vše vypadalo růžově. Nevím, co si borci říkali v šatně, ale rozhodně to nepřineslo kýžené ovoce. Hned po dvaceti vteřinách hry se BATE znovu ujalo vedení, 2:1. Zbytek zápasu to byla křeč. Další branka naštěstí již nepadla a Slavia Praha se tak mohla radovat z postupu.

Milan Škoda? K nezaplacení! Na vše ostatní je zde MasterCard.

  

SK SLAVIA Praha : FK BATE Borisov

Eden 25.7.2017 - 3.kolo kvalifikace o Ligu mistrů

1:0

V letní přestávce udělala Slavia tři velké posily. Ve všech třech případech se jednalo o hotové a velice zkušené hráče, kteří mají dopomoci Slavii k okamžitému úspěchu v pohárové Evropě. Tou největší peckou je bezesporu příchod kapitána Petrohradu Dannyho (33 let). Za tohoto portugalského reprezentanta vysázel v roce 2008 Zenit 30 miliónů euro! Druhou posilou z východu je bývalý kapitán ukrajinské reprezentace (93 zápasů) Ruslan Rotaň (35 let) z Dněpru Dněpropetrovsk. Třetím do party je Turek Halil Altintop (34 let) s 67 bundesligovými góly ve 351 startech. Toť Curriculum vitae.

Již přípravné zápasy s Celticem (0:0) a francouzským Nice (4:1) dávaly tušit, že budou tribuny v Edenu plné. Více jak 8 tisíc prodaných permanentek to jen potvrdilo. Do samotného zápasu vstoupila Slavia sebevědomě a hosty z Běloruska přehrávala ve všech směrech. Klíčový moment celého zápasu se odehrál ve 20.minutě. To hostující obránce Jablonskij stáhl v pokutovém území Michala Frydrycha, viděl červenou kartu a Slávka kopala pecku. K ní se postavil bombarďák Milan Škoda a nezaváhal, 1:0. Po hříchu to byl jediný gól, který jsme z přesilovky vytěžili. Na můj vkus hrála Slavia příliš stereotypně do šířky, odkud létaly do vápna ukvapené centry, nebo bochánky bez razance a přesnosti. Zcela jsem postrádal střely zpoza vápna, drzé samostatné průniky, či rychlé kombinace na jeden dotyk. Přesto si sešívaní vytvořili tři obrovské šance. Tu první po hlavičce Ngadeua zlikvidoval famózním zákrokem gólman Šerbitskij. Ještě větší smůlu měl Pepa Hušbauer, jehož střela z pravé strany orazítkovala břevno, tyč a poté se odrazila do hřiště. Ve třetí ložence se deset minut před koncem ocitl Milan Škoda, ale jeho gólová hlavička mířila těsně vedle levé tyče. Nic naplat o postupujícím se bude rozhodovat v Borisově!

     

SK SLAVIA Praha : FC SEVILLA

Strahov 12.12.2007 - základní skupina Ligy mistrů

0:3

Poslední letošní zápas Slavie Praha jsem si jako pernamentkář nemohl nechat ujít. Rozbíjím prasátko a vytahuji šestset korunek českých a jedu vomrknout, jak do toho ti kluci vopálení čutaj. Aktuální žebříček Mezinárodní federace historiků a statistiků tvrdí, že FC Sevilla je na samotném vrcholu fotbalového ledovce. Není se čemu divit, dlouhodobě hrají atraktivní útočný fotbal a hlavně jsou dvojnásobní držitelé Poháru UEFA z posledních dvou let. Na tento super mančaft je zvědavo pouhých 12 tisíc fans. Dovedu to však pochopit, ve skupině LM je již o všem podstatném rozhodnuto a hlavně je kurevská zima. Hůř snad bylo pouze na předloňském zápase s Palermem.

První půle je ze strany Slavie poměrně solidní a dá se na to koukat. Dokonce jsme díky Ivanovi málem vedli. Nádherně se prosmýkl mezi čtveřicí Španělů, ale jeho střelu zastavila tyč :-( V průběhu druhého poločasu začali postupně přebírat iniciativu hosté. Nejprve se několika skvělými zákroky blýskl Martin Vaniak a zejména kombinaci dvou kouzel z 54.minuty by mu mohl závidět i Rumburak, ale to je čaroděj pouze druhé kategorie. V rozmezí tří minut (66. a 69.) se však musí i slávistický Houdini sklonit před sevillskými střelci. První branku zaznamenává Luis Fabiano a druhou po Krajčíkově zaváhání Frederic Kanouté. Sešívaní se i nadále snaží hrát vyrovnanou partii a to se jim stává osudné. V 87.minutě slávisté rozehrávají rohový kop, vysoký balón plachtí k Hubáčkovi a ten se trochu nesmyslně snaží trefit tento těžký míč z voleje. Nepovedlo se a sevillští se řítí v šesti na tři slávistické obránce, 0:3. Autorem této branky je Daniel Alves. The END.

  

SK SLAVIA Praha : ARSENAL FC

Strahov 7.11.2007 - základní skupina Ligy mistrů

0:0

Na Strahově se hrálo další kolo Ligy Mistrů a podruhé v krátké době přijel do Prahy Arsenal Londýn. Po sedmigólovém výprasku na Emirates Stadium se čekalo, jak se Slavia popasuje s tímto velkoklubem v odvetě. Z tábora londýnského mužstva bylo cítit hodně velké sebevědomí, až mírný despekt k soupeři. Což manager Arsen Wenger potvrdil tím, že hlavní strůjce vítězství z před 14 dní nechal doma v Londýně. Když jsem se z novin dozvěděl o absenci kvarteta Fabregas, Hleb, Rosický, Touré bylo mi jasné, že šance na body bude docela vysoká. Cestou z háku jsem si zašel do Tipáče, poškádlit paní Štěstěnu a vostrá nula mi měla snížit vícenáklady spojené s výletem do Londýna. Při nástupu obou celků a zejména po shlédnutí sestavy Arsenálu, jsem zalitoval málo odvážného tiketu. Na hřišti totiž chyběl i čtyřlístek Adebayor, Eboue, Sagna, Flamini. Takto oslabený Arsenál na deštěm zmáčeném strahovském trávníku nepředvedl zhola nic a po zásluze byl druhý den britským tiskem kritizován. Slavia nepředvedla také nic, ale za remízu s Asenálem byla českými medii pochválena :-) Pokud by takhle nudně hrála i v domácí soutěži, tak by v žádném případě nemohla pomýšlet na vysněný mistrovský titul. Je však jasné, že po předchozím debaklu bylo jediným cílem neudělat další ostudu. To se povedlo a každý bod v lize mistrů má svoji cenu. Docela zajímavou cenu má i můj tiket z Tipsportu :-) Slavia Forever!

  

ARSENAL FC : SK SLAVIA Praha

Emirates Stadium 23.10.2007 - základní skupina Ligy mistrů

7:0

Být kovaným slávistou a nejet na LM na Emirates Stadium, tak to bych si nikdy neodpustil. Proto s měsíčním předstihem zajišťujeme letenky do Londýna u společnosti Thomsonflay patřící do uskupení leteckých společností TUI sponzorujících např. bundesligový Hannover 96, nebo přemožitele pražské Sparty FC Curych. Zpáteční letenka se všemi poplatky vyšla na osmnáct stováků, lupen na spiel třinácet korun a ubytování zadarmíko (u Beryho sestřenky) skýtalo super zážitek za pár kaček. Odlet jsme naplánovali den před zápasem s vidinou návštěvy některého z londýnských barů či hospůdek. Tyto plány brzy vzaly za své, neboť se náš let opozdil zhruba o tři a půl hodiny. Jako odškodné jsme dostali od aerolinek kupón na 120Kč za což si na pražském letišti koupíte tak akorát jednu půllitrovou Plzeň, ale musíte ještě 15 vočí dolepit ze svého :-( No a ten fešák co to tam obsluhoval to je taky pěknej kabrňák. Za jednu půllitrovou Plzeň, za jednu třetinku a trojúhelníkový toustík si naúčtoval lidových 335Kč a při zaplacení "třistapadesátkou" suše oznámil: "Další". Na dotaz co takhle vrátit nazpátek reagoval slovy: "Vždyť je to jenom patnáct korun!?" Více jak tříhodinové zpoždění mělo neblahý vliv na motoriku několika jedinců, kteří to s veselostí přehnali a nekompromisní stevard je do letadla nepustil. Na letišti Luton přistáváme okolo jedné hodiny ranní a po noční jízdě třemi autobusy se dostáváme do postele v půl šesté ráno.

Druhý den začínáme anglickou snídaní na vidličku a hurá do centra. Po nezbytné prohlídce těch nejdůležitějších londýnských pamětihodností a návštěvě dvou stylových hospůdek se metrem přesouváme do stanice Arsenal a míříme na stadion. Zápas je samozřejmě vyprodán! V šedesátitisícovém kotli jsou i třítisícovky slávistických příznivců, kteří o sobě po celou dobu dávají náležitě slyšet. Samotný zápas začal přesně tak, jak si nikdo z nás nepřál -rychlým gólem v síti pražského celku :-( Než jsme se s Alešem stačili shodnout na tom, že Hleba rozhodně nemusíme, tak vymotal dva naše obránce a nahrál nikým nehlídanému Fabregasovi, který nedal Vaniakovi v brance sebemenší šanci - 1:0. V obdobném duchu se hrálo po celých 90 minut. A proto čistě telegraficky: 24.minuta - Hlebovu střelu tečuje Hubáček, 2:0. 41.minuta - Pudil alibisticky posílá třicetimetrovou malou domů, Vaniak nezvládá odkop a Theo Walcott zakončuje do prázdné branky, 3:0. 51.minuta - Fabregas nachází ideálně Hleba, ten vymotal tragicky hrajícího Krajčíka a je to 4:0. 55.minuta - a opět je tu Hleb, který nachází kolmicí Walcotta jehož střela míří přesně k levé tyči, 5:0. 58.minuta - ťukes mezi Hlebem, Adebayorem, Fabregasem a Walcottem gólově zakončuje španělský reprezentant Fabregas. 63.minuta - trenér Arsene Wenger sahá na mezinárodní scéně k málo vídanému koučinku a střídá tři hráče najednou. Toto střídání je pro Slávii spásonosné, neboť hřiště opouští i Alexandr Hleb! Na hřiště přichází jakýsi Nicklas Bendtner, jehož původně podezírám, že se v civilu živí jako řidič klubového autobusu, ale i tento pro mě zcela neznámý devatenáctiletý Dán v 89.minutě skóruje do Vaniakovi sítě, 7:0. Přes tuto sedmigólovou sprchu a doslova tragický a hlavně bojácný výkon nikdo z fanoušků nenadává a celých devadesát minut se povzbuzuje. Nikdo si totiž nechce kazit fotbalový zážitek z Emirates Stadium. No a také je v každém z nás dost soudnosti na to, abychom věděli, na které straně hřiště běhá opravdová světová extratřída. Angláni jsou z našeho chování úplně vyjevení a přes počáteční nevraživost k soupeři a ještě k tomu z Východu se začínají stále více věnovat fanouškům Slavie Praha. V jednu chvíli dva plné sektory domácích skáčou spolu se slávisty v rytmu melodie - Kdo neskáče fandí Spartě. Jak píší na slávistickém webu: "Vaši fanoušci zaslouží velkou pochvalu", uvedl jeden z pořadatelů na Emirates Stadium. Prohrává tu mnoho týmů, ale žádnému z nich nikdo takhle nefandil. To jsme tu ještě nezažili".  Co jiného nám také zbývalo než si tu rychtu náležitě užít :-) Po zápase jdeme na nějaký ten dlabec do čínské restaurace a pak na tři chytrá pivka a hurá na kutě.
Třetí den našeho výjezdu měl být ve znamení poklidné cesty dopoledním Londýnem na letiště v Lutonu. Jelikož máme dostatek času vystupujeme na Oxford Street a pěšky míříme na autobusák. První bus nám ujíždí před nosem, druhý úplně vynechává, třetí nám nezastavil a začíná to být dosti kritické. Do Lutonu je to z centra Londýna asi 80km což přeplněným městem znamená cca hodinu a půl jízdy. Do odbavovací haly vbíháme 35.minut před odletem, ale máme smůlu. Přepážka je už zavřená. Marně se domáháme odbavení a ani dva telefonáty mezi stevardem a kapitánem letadla nám nepomohou. Ty kurvy mají ve smlouvě, že má být cestující odbaven 40 minut před odletem a tak máme o 5 minut smůlu. Další letadlo do Čech letí až druhý den a ke všemu je plné a kurevsky drahé. Jediné řešení je zakoupit letenky u konkurence a proletět se do nejbližší destinace v blízkosti Liberce. Což je Berlín :-) "Nu což, olupte!" Z Berlína si to frčíme autem s narychlo "povolanou" manželkou od Milana, která nás odváží do Varnsdorfu. No a druhý den ráno hurá vláčkem do LB :-) SLAVIA FOREVER!

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

SK SLAVIA Praha : FC STEAUA Bucurest

Strahov 19.9.2007 - základní skupina Ligy mistrů

2:1

Konečně! Slavia se na šestý pokus probojovala do Ligy Mistrů a já u takovéto slávy rozhodně nechtěl chybět. Steaua je vítěz PMEZ z roku 1986, ale její současná forma je někde úplně jinde. Čekal se vyrovnaný zápas se šťastnějším koncem pro červenobílé. To se nakonec do puntíku splnilo. Historicky prvním střelcem Slavie Praha v LM byl Zdeněk Šenkeřík, který ve 13.minutě rozvlnil síť rumunské branky. Gól padl z dorážky po Vlčkově střele. Rumuni se rozhodně nemínili vzdát bez boje a po zbytek prvého poločasu byli lepším mužstvem. Po celý zápas presovali na polovině domácích, rychle kombinovali a přesnými přihrávkami se lehce dostávali za obranu červenobílých. Ve 33.minutě po rohovém kopu zaslouženě vyrovnali na poločasových 1:1. Po změně stran se změnil i vývoj utkání a Slavia hrála mnohem ofenzivněji. Zejména Šenkeřík a Vlček měli několik zajímavých příležitostí. Vlček jednu dokonce stoprocentní. Nedal! O poznání lépe mířil novic v základní sestavě Francouz Belaid, který  bez přípravy zakončil zpětnou Dřížďalovu přihrávku, 2:1. Slávia v prvním přesto klíčovém utkání zvítězila a krom tří bodů si připsala 16,5 mega na své pohublé bankovní konto.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

AC SPARTA Praha : ARSENAL FC

Letná 15.8.2007 - 3.předkolo Ligy mistrů

0:2

Po hodně dlouhé době jedu na Letnou, na Spartu a budu fandit, no spíše budu pouze přát, Spartě (brrr). Za lupen dávám 650 slávistických korun a doufám, že uvidím divadlo hodné Premier League. Arsenal však hrál úplnou tužku a Sparta hrála svůj pohárový standard, prostě to na co má, ale co v žádném případě nemůže stačit na evropské velkokluby. Možná mohlo být všechno jinak, kdyby v 9.minutě neskončila Rezkova střela na tyči, ale v Lehmannově síti. Za zmínku ještě stojí Doškova hlavička z 81.minuty, kterou německý gólman bravurně vyrazil na roh. Toť sparťanské šance. Arsenál měl také dvě a obě skončily brankou. Prvému gólu předcházela špatná přihrávka Pavla Horvátha, kterou zachytil Clichy, přešel přes několik hráčů Sparty a v pokutovém území našel Fabregase, pro kterého již nebyl problém skórovat - 0:1. Druhou branku zařídil Bělorus Hleb, který bleskově reagoval na křídelní útok svého spoluhráče a po šedesátimetrovém sprintu dostává od Sagna krásnou přihrávku a je to 0:2. Konec zápasu. Mě tato prohra nikterak nemrzí, neboť konkurenční Slavia si v paralelně hraném utkání v Amsterodamu připisuje cenné vítězství 0:1 nad místním Ajaxem. Po zápase zůstáváme v Praglu a končíme V posteli (místní bar :-), kde máme nějaké jednání....:-)

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

FC SLOVAN Liberec : SPARTAK Moskva

U Nisy 9.8.2006 - 3.předkolo Ligy mistrů

0:0

Spartak Moskva je kurevsky silnej soupeř, ale AC Milan to rozhodně není. Proto jsem čekal, že při troše fotbalového štěstí by se letos mohla pod Ještědem hrát základní skupina Ligy Mistrů. Sraz na zápas jsme si dali v Plzeňce a k našemu údivu byla narvaná spartakovci, kterých dorazilo do Liberce asi 300. Žádný drobci to teda nebyli. Samotný zápas byla poměrně vyrovnaná záležitost s jednou gólovkou na straně Moskvanů a asi třemi gólovými šancemi na straně libereckých. Agilní byl zejména Hodůr, který už v deváté minutě prověřil Kowalwskiho pozornost a v druhé půli spolu s Pospěchem sami postupovali na bránu soupeře. Bohužel v poslední chvíli jeden z ruských obránců zatáhl za záchranou brzdu a Pospěchovu střelu zblokoval. Za zmínku také stojí dalekonosná střela, kterou vyslal Janů a polský brankář v ruském dresu ji jen stěží vytlačil na roh. Největší tutovku však měl soupeř. Konkrétně Cavenaghi, který přestřelil z malého vápna libereckou branku. Konečnou bezbrankovou remízu mohl ještě zhatit Baženov, který po Zápotočného podklouznutí postupoval sám na branku, naštěstí však z velkého úhlu dokázal jen slabě vystřelit. No a proto zápas skončil nula nula a bude se rozhodovat až za čtrnáct dní na umělce v Moskvě. Zápas v Liberci sledovalo 8200 diváků a tak ani na Ligu Mistrů nebylo U Nisy vyprodáno :-(

  

SK SLAVIA Praha : RSC ANDERLECHT Brusel

Strahov 24.8.2005 - 3.předkolo Ligy mistrů

0:2

Více než sedmnáct tisíc diváků bylo zvědavo, jak si povede Slavia v odvetě s Anderlechtem Brusel. Výsledek z úvodního zápasu dával Pražanům naději, že by mohli poprvé v historii nakouknout do milióny nabité Ligy Mistrů. Co se nepovedlo s Grasshoppers Curych, Šachtarem Doněck, Panathinaikosem Athény a španělskou Celtou Vigo to, se mělo podařit ve středu proti Anderlechtu Brusel.

Úvod zápasu patřil slávistům, kteří si vytvořili mírnou územní převahu, která byla korunována několika standardními situacemi. Většinu těchto standardek zahrával Lukáš Jarolím a bohužel všechny blbě. Jeden centr jako druhej. Čechrané bochánky do natažených rukou gólmana Zítky, hájícího branku belgického klubu. Během první půle šance veskrze žádná. A bylo hůř, po přestávce začali slávisté kupit jednu chybu za druhou a zejména Patrik Gedeon mě ničil jednou zkaženou příhrou za druhou. Samozřejmě si toho všiml i trenér Jarolím a po hodině hry posílá na hřiště Zábojníka. Zábojník, „posila“ z Mostu, se jako středový obránce chopil dirigentské taktovky červenobílé defenzívy, Holeňák se přesunul na beka a bylo zaděláno na fotbalovou blamáž. Tři rychlé brejky Turka Serhata do děravé slávistické obrany a Anderlecht se raduje z výhry a postupu do Champions League.

Slavistům zbyli pouze oči pro pláč a my nasraně, po kolikáte už?, odcházíme ze strahovského vyhnanství. Takhle se o stomiliónový ranec prostě hrát nedá! Nejenže chyběla herní kvalita, ona chyběla i větší bojovnost a touha po vítězství. Nechci být špatným Prorokem, ale Slavia Praha minimálně příštích pět let žádnou další kvalifikaci o LM hrát nebude. S tímhle kádrem, s tímhle vedením a s tímhle majitelem to prostě nepůjde.

SLAVIA FOREVER

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

  

FC SLOVAN Liberec : AC MILAN

U Nisy 28.8.2002 - 3.předkolo Ligy mistrů

2:1

Jestliže chtěl Slovan postoupit do základní skupiny LM musel v tomto odvetném zápase porazit slavný AC Milán o 2 branky. Prvních 15 minut měl sice Slovan mírnou převahu, která však vyšla gólově naprázdno. Zato hráči AC byli v útoku hodně nebezpeční. První varování přišlo v 17.min kdy dánský reprezentant Tomasson překonal Kinského a až na brankové čáře musel zasahovat obránce Pilný. O tři minuty později se však již Filippo Inzaghi, po samostatné akci Rue Costy, nemýlil. Od tohoto okamžiku byli hráči Liberce v totálním útlumu a až do poločasu nepředvedli téměř nic. Po návratu z kabin se snažili co nejrychleji udobřit své fanoušky což se jim hned v úvodu podařilo. Po dlouhém autu Bohouše Pilného podskočil Maldini plachtící míč, který si na hranici malého vápna zpracoval Slepičká a střelou z otočky překonal brankáře Dida. Hráči Milána od této chvíle předvádějí pověstné catenaccio přes které se Liberečtí nemohou prosadit. Tuto defenzivní hru ještě více podporuje trenér Ancelotti, který střídá útočníka Tomassona defenzivním Ambrosinim. V 68.min při dalším střídání Milána nastává v hledišti neobvyklé vzrušení, to se na trávníku stadionu U Nisy objevuje brazilský mistr světa Rivaldo. AC i nadále kontroluje hru a pomalu se blíží konec utkání, když dvě minuty před koncem řádné hrací doby naskakuje David Langer na centr z pravé strany a nedává bezmocnému Didovi sebemenší šanci, 2:1. Rozhodčí Dauden ze Španělska nastavuje čtyři minuty, ale zázrak v podobě třetího gólu v síti AC nedovoluje, neboť nepustí liberecké hráče za půlící čáru a nakonec pro jistotu zkracuje i původně avizované čtyři minuty na tři. Do Ligy Mistrů postupuje AC Milán. Slovan míří do Poháru UEFA.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto zvětšit foto

  

AC MILAN : FC SLOVAN Liberec

San Siro 14.8.2002 - 3.předkolo Ligy mistrů

1:0

Na tento mač vyrážíme autobusem z deštěm smáčeného Liberce. Jelikož jsou celé Čechy zatopeny stoletou vodou, je jasné, že cesta bude ve znamení objížděk. Cestovat přes České Budějovice je vyloučeno a tak míříme přes Rozvadov do Německa, kde chvíli kličkujeme a poté přejíždíme do sousedního Rakouska a nabíráme směr Salcburk - Verona - Milán. Ke stadiónu Giuseppe Meazzi přijíždíme po 17,5 hodinové cestě dosti unaveni. U stadionu se nás ihned ujímají italští carabinieri a směrují náš autobus na speciální parkoviště pro hosty. Na tento oplocený plac by se vešlo nejméně dalších 150 autobusů, ale z LB přijeli pouze dvě Karosy a několik osobáků. Po vylodění z autobusu  pořizujeme několik fotografií San Sira a po obhlédnutí stánků s replikami dresů ( stále jsou k vidění dresy F. Baresiho, M. van Bastena a dalších legend A.C.) odjíždíme tramvají do centra Milána za kulturou. Milánský Dóm, jedna z největších katedrál na světě je však obehnána lešením a prohlídku interiéru katedrály nám znemožňuje „vatikánská“ ostraha objektu, neboť vstup je povolen pouze v dlouhých kalhotách, které v pětatřicetistupňovém vedru samozřejmě nemáme. Tím naše snaha o prohlídku místních památek končí a raději usedáme v parku, kde mastíme kartičky a popíjíme G12. Hodina H se však blíží a tak odjíždíme na stadion. V sektoru se nás schází asi 120 a dalších 40 fans Liberce je na hlavní tribuně. Italů dorazilo skoro 40 tisíc a od prvních minut viděli, že ty jejich hvězdy posbírané po celé zeměkouli to nebudou mít proti dobře hrajícímu Slovanu vůbec jednoduché. Již v 11.min to mohlo být 0:1, to když se na půlící čáře zmocnil míče Slepička a potáhl míč k vápnu kde našel volného Nezmara, který z otočky vystřelil a jeho zblokovanou střelu zastavila až pravá tyč Abbiatiho svatyně. Celý první poločas byl Liberec lepším mužstvem a svým skvělým pohybem nedovolil „Italům“ kombinovat a naopak hrozil z rychlých protiútoků. V druhé půli se hra vyrovnala a po příchodu střídajícího Seedorfa se začal více prosazovat AC. Přesto mohl dvakrát skórovat liberecký Zbončák, zejména jeho první šance, kdy z osmi metrů netrefil před prázdnou brankou skákající míč volala po gólu. A tak opět zaúřadovala fotbalová nespravedlnost neboť v 68.min Filippo Inzaghi vstřelil vítězný gól. Zápasu by lépe slušela remíza přesto jsme odjížděli z Milána spokojeni, neboť porážka o jeden gól slibovala drama i v odvetném zápase na stadionu U Nisy.

zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto zvětšit foto

zvětšit foto

  

SK SLAVIA Praha : PANATHINAIKOS Atheny

Strahov 8.8.2001 - 3.předkolo Ligy mistrů

1:2

Slávia se již potřetí pokouší probojovat do Champions League, tentokráte se jí do cesty staví řecký velkoklub Panathinaikos Athény. Tento soupeř je dle slávistického vedení přijatelný a slávisté se již vidí v LM. Tento optimismus já ovšem nesdílím, přesto se s dalšími 15000 diváky vydáváme na „populární“ Strahov. Atmosféra je parádní ovšem fotbal stěží průměrný. Než se Slávia stačí rozkoukat, již od 25.min prohrává 1:0. Slávistická obrana kupí jednu chybu za druhou a tak se není čemu divit, že Řekové po změně stran zvyšují na 2:0. Jiskřičku naděje stačí vykřesat Pavel Kuka po průniku Gedeona a snižuje tak na 1:2. Tento gól jako by slávisty znovu oživil a začínají si vytvářet další šance, které však k vytouženému vyrovnání nevedou. Závěrečný nápor Slavie je totiž zbržděn hrubou chybou Ríši Dostálka ve středu pole a po rychlém brejku nezbylo brankáři Černému už nic jiného než Olisadebeho faulovat. Rozhodčí zcela správně píská pokutový kop a Černému uděluje červenou kartu. Do brány se chystá provinilec Dostálek, který střelu z desetimetrové vzdálenosti vystihuje, ale míč stejně míří těsně vedle levé tyče. Strahovské utkání končí a slávistická obec s obavami vzhlíží k odvetě v Athénách.